52 -týden šestnáctý -17.12.-23.12. 2012

Pondělí.Hned po ránu všechno špatně.Ani ne mladá jako to kolem.Přijel obsazený autobus.Strkám mladou před sebou a hledám ke komu bych ji usadila.Očima jsem vybrala starší paní a bohužel očekávala,že mám vyřešeno.Dvakrát jsem se zeptala má-li vedle sebe volno.Jenže paní mi neodpověděla.A tak jsem mladou dostrkala o kousek dál a usadila mezi mládež.Chtěla jsem věřit že mě paní neslyšela,ale po chvíly se vedle ní usadila slečna po stejné otázce.Mě ani tak nevadilo,že paní vadí sedět vedle mé dcery -mě šíleně naštvalo,že mi neodpověděla -klidně i záporně -proto se přeci ptám.Dojely jsme ve zdraví -mladá se chovala velmi slušně.A já změnila názor na slečnu Bárbí-seděla vedle nás a zjevně problém neměla.A zrovna vedle ní bych mladou neposazovala protože bych očekávala,že jí to nebude příjemné.Mýliti se je lidské.Ale i tak byl den poznamenán touto příhodou.Ač jsem se zuby nehty bránila.Ke všemu dnes sama -nebylo komu se vybrečet.Doma jsme se pustily do posledního pečení-nepečení.A zaspat to všechno.

Úterý.Nechce se jí.A já se děsím jak to dnes bude s autobusy.Naštěstí dobrý.Jako bonus dorazily peníze a můj úkol je sehnat opravdu poslední dárečky.Jenže ani dnes mi není přáno těšit se.Potkala jsem maminku jedné známé -taky má postižené dítě.A maminka mě v úvodu litovala,že tu celé dopoledne čekám,potom mi poradila at´si seženu práci a když viděla můj vytřeštěný a nechápavý výraz korunovala to tím,že se mi nechce.Dostala mě doslova na kolena.A tak si zase připadám jak ten nejposlednější z posledních.Známá přeci do práce chodí -co na tom,že se střídá celá rodina-ona si to nějak zařídila.Mladá ke všemu zlobí.Ale musím se nějak srovnat a vyrazit na velký nákup -dokud to ještě jde.Usíná se mi špatně.Už mě unavuje jak každý ví co a jak bych měla dělat,už mě unavuje jak každý posuzuje,hodnotí.

Středa.Už se mi nechce -mezi lidi.Ale jedem.Dneska mají divadlo a já se zase děsím,že ji po včerejšku nevezmou.A ona ví,že je divadlo a strašně se těší a pořád o tom mluví.Chodím zase sama městem.Snažím se ze sebe vydolovat vánoční náladu.A nakonec mi tak strašně zvedla náladu jedna maminka -koupila své 24 leté dceři úplně nový,nádherný kočárek na panenky.Přestala řešit co na to řeknou lidi a myslela jen na rozzářené oči své postižené dcery.Moc mě to dojalo,potěšilo.To jsou vánoce -tohle dokážou!!!!A jako bonus mladá hodná a nadšená z divadla.Domů a na poslední letošní plavání.A vánoční pohlednice ve schránce.

Čtvrtek.Tak dnes se těším -nebudu sama.A když se mladá důsledně loudá já to ustojím.Tak celé dopoledne ze sebe chrlím své ublížené ego.Taky se trochu snažím naslouchat.A zašly jsme do čajovny diakonie kde se v tomhle čase vaří punč.Bylo to milé a vánoční.Jdeme domů.Po odpočinku se věnuji úklidu na který nebyl včera čas.A těším se že už budeme brzy všichni pohromadě.

Pátek.Je to veselejší když je ten poslední den.Já si to snažím užít -tu samotu,klid.Potom čekám v šatně.Společně s její třídou jdeme do kostela.Koná se každoroční vánoční bohoslužba.Letos mají i kostýmy.Mladá je za pastýře.Je to dojemné i veselé jako každý rok.Na jednom obrazu který během písní ukazovali se podílela mladá.Chodila ke strejdovi do třídy malovat.Jedeme domů.Vezeme svícen co vyrobila.Doma už jen odpočíváme.Mladý dorazí až zítra.Tak snad ten konec světa nepřijde.

Sobota.Vstáváme moc brzy na to,že nemusíme.Jen bude delší čekání na bráchu.A tak zaplnit dopoledne.Vaření,praní,uklízení,učení.Po obědě úklid a na chvilku ven.A dočkala se.Tak ho tu máme.Ještě budu mít na Vánoce doma obě své děti.A jsem za to moc vděčná.Za rok už to může být jinak.

Neděle.Je doma mladý a mladá už nespěchá se vstáváním.Dopoledne koukáme na pohádky,chystám oběd a pozorujeme jak venku chumelí.A taky povídáme.Po obědě vyrážíme na slibovanou procházku.Místo sněhu už jen déšť.Okoukli jsme strom -já konečně vyfotila.Doma už jen zapálit poslední svíčku.Nachystat bramborový salát a kouknout se na další pohádku.Mladá si zpívá,že  zítra přijde  Ježíšek.Je nedočkavá a začíná mírně zlobit.Ale dočká se.

Krásné Vánoce Vám všem.