Chtěla bych taky takové krásné jméno.Chtěla bych aby mě někdo líbal do vlasů.
fotogalerie Cesta životem bez bariér o.s.
čtvrtek 19. července 2012
Soustředění.
Začátkem května jsme se s mladou účastnily další akce s plaváním.Tentokrát se jednalo o 4 denní atleticko-plavecké soustředění.V době kdy to ještě bylo daleko- já byla plna nadšení.To mě bohužel vlivem dlouho trvající nepohody přešlo.Ke všemu jsem musela slevit a ubytování v místě konání vyměnit za dojíždění.Nechtělo se mi -strašně.Byla jsem pořád ještě rozlítostněná ze ztráty foťáku,naštvaná,že nejde PC.Unavená,podrážděná.Snažila jsem se potlačit svůj splín a nakazit se od mladé.Ta ochotně vstávala,statečně šlapala dlouhou cestu ke stadionu.Zvládala i ranní rozcvičky s ostatními účastníky.Naší vedoucí se zase podařil malý zázrak.Rozcvičky,každodenní plavání,atletický trénink,keramické odpoledne,karneval,obědy v příjemné restauraci.Spousta nadšených lidiček,dobrovolníku i setkání s naší patronkou Jarmilou Kratochvílovou.Jedním slovem úžasné.Jen ty mé nálady!Připadala jsem si stará,tlustá a sama.Jiné maminky odpočívaly,povídaly si -starali se tatínci,nebo asistenti.Jiné maminky byly krásné a mladé.A děti byly malé a měly naději.A já ke všemu neměla čím fotit.Tak nemám fotku kluka co se zamiloval do mladé.Kdykoliv ji zaslechl v budově ubytovny odněkud se vynořil a byl její stín.Hledal ji se slovy ,,Kde je ta moje Tereza!"Překonával schody račím způsobem a jeho máma nechápala -do té doby schody nedával.Ochotně opakoval co mu mladá řekla,že má říkat.Dělal co chtěla aby dělal,líbal ji do vlasů.Mladá toho náležitě zneužívala láskou nezasažena.Jeho maminka byla krásná( a určitě i strašně vzdělaná) vysoká,ultra štíhlá paní bez jakéhokoliv břicha.Měla nádherné husté vlasy až po zadek.Za den vystřídala několikatero účesů a pohybovala se laní chůzí.Byla mystická.I to jméno k ní sedělo.Královské,důstojné.Alžběta.
Chtěla bych taky takové krásné jméno.Chtěla bych aby mě někdo líbal do vlasů.
fotogalerie Cesta životem bez bariér o.s.
Chtěla bych taky takové krásné jméno.Chtěla bych aby mě někdo líbal do vlasů.
fotogalerie Cesta životem bez bariér o.s.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Slzicko, netrapte se. Jste SKVELA mama, nejste ani nahodou tlusta a nejste stara. Na kazdem cloveku je neco hezkeho a dulezite je, co z nej vyzaruje. Snazte se trochu myslet na sebe a udelat si obcas nejakou radost.
OdpovědětVymazatPreju, at je brzo zase lip!
Hana
Já se vážně snažím,ale zářit asi nikdy nebudu.
OdpovědětVymazatUmim si predstavit, jak je to pro Vas tezke, ale presto si myslim, ze clovek nemusi zrovna zarit, to ostatne asi dokaze malokdo, hlavne ne trvale. Ale snad se i ve Vasem zivote obcas najdou aspon drobnejsi radosti, pro ktere jeste stoji za to trmacet se vubec timto svetem. A ja vim, ze Vy je umite videt.Dokazuji to Vase fotky.Vase dcerka je v mezich moznosti sikovna, moc se mi treba libilo, jak anglicky zpivala. Clovek by se mozna nemel moc porovnavat s ostatnimi. Co my vime, co ma ta pani s krasnym jmenem a vzhledem treba za trapeni. I ona jednou nebude mlada.
OdpovědětVymazatTim nechci rict, ze Vam nerozumim.Mozna byste mela zkusit tomu trochu napomoct, aby se Vam Vase prani splnilo. Alzbeta je sice hezke jmeno, ale jsem si jista, ze i Vase jmeno je uricte hezke. Jde o to, kdo jej vyslovuje. Jde take o to, mit se sam rad, pak najdeme snadneji i nekoho, kdo nas bude mit rad. A to je take o tom vyzarovani. Odpuste, ze Vam pisu takove "rady", ale jsem presvedcena, ze to tak funguje.Sama pisete, "jeste tady jsme", to se mi moc libi.
Taky mam rada jeden citat od moudreho pana Wericha:
Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.
Hana
Kutnou Horu mám moc ráda, je to pár let, co jsem bydlela kousek.
OdpovědětVymazatObčas se k Vám na blog zatoulám; přiznávám, především proto, abych načerpala trošku z Vaší životní statečnosti.
Během prázdnin jsem se konečně dostala k tomu, abych si přečetla malou knížečku od Jiřiny Šiklové- "Matky po e-mailu", knížka o matkách a dcerách a dcerách a matkách, a jejich i našem podzimu života.
Při čtení Vašeho posledního komentáře mě napadlo, že mnohé popisované (ani ne tak odborné věci týkající se sociologie a gerentologie), ale spíše pocity, vnímání sebe sama, pocit samoty, nedostatek soukromí, 0 osobní život, se musí dotýkat i Vás.
V mnohém ta knížka byla (a do budoucna určitě i bude) v mnohém osvobozující, třeba ve vědomí, že se nemám za co stydět - za své nálady, pocity,........
Jsem vděčná, když v knížce naleznu to, pro co mnohdy těžko hledám slova.