Jak jsem přišla o foťák.

Nemám foťák.Mou modrou kouzelnou krabičku na malování obrázků.Ještě dnes ráno jsem udělala dvě fotky nádherně rozkvetlých šeříků.Zítra je přeci 1.máj -to se bude hodit do blogu.Spokojená sama se sebou.Ředitelské volno jsem využila abych odškrtla další položku na seznamu restů.Byla jsem nás objednat na gynekologii.Obě.Tak se ve mě mísila radost s obavami.Radost,že jsem to konečně udělala a obavy jak to celé bude probíhat.Stihly jsme i knihovnu,pojišťovnu a odseděly si frontu na sociálce.Za vzorné chování a ,že to zvládla v tom horkém dni jsme zašly i pro baterky do pejska.Došla mu řeč -anglická i česká.A potom jsme vstoupily do pekařství.Byl potřeba chléb na večerní Čarodějnice.Bylo to tam nové a krásné.Mladá se usadila u stolečku a chtěla vyfotit.A já foťák po zoufalém přehrabování v batohu nenašla.Neztrácím věci.Jen mi hlavou bleskl ten šeřík u domu,zídka kam jsem batoh odložila a asi i ten foťák.Vracet se nemělo cenu.Bylo horko,mladá toho měla už tak dost,uběhlo pár hodin.Neztrácím věci,jen je pořád zoufale hledám.Tak jsem ještě tu cestu domů mohla doufat.Že to všechno vysypu na hromadu a někde v tom chaosu bude.Mezi kapesníčky,psacími potřebami,deštníkem,peněženkou,autíčky a volanty všeho druhu,jejím a mým pitím.Nebyl.A mezitím si někdo cizí prohlížel mé fotky.Mladou v lánu pampelišek s věnečkem na hlavě,panenky Barbie poskládané do vějíře,jak nám rozkvétaly stromy před domem,s bráchou ve strašidelném hradě.

Z Čarodějnic jsem moc neměla.Ale mladá se těšila a já to slíbila.Na druhý den jsem na místech kudy jsme šly rozvěsila letáčky.S kamarádkou za zády dokonce zazvonila na ten dům.Nic.Jen pocit beznaděje a lítosti mě držel neuvěřitelně dlouho.Jediné čím jsem si byla jista -chci nový.Teď ještě sama sebe přesvědčit,že neokrádám děti,že to není jen rozmar bez kterého můžu být.Že mám taky nárok.Jsem na dobré cestě.

fotografie z internetu