52 -týden padesátý -12.8.-18.8. 2013

Pondělí.Mám budíka na půl 6 a jsem zase nervozní.Mladé se těžce vstává.Naštěstí ji ale drží dobrá nálada.Tak vydržela i narvaný rychlík ve stoje v chodbičce.Míříme do nemocnice.Je to dlouhé,ale zvládly jsme i to.A už jen lékárna a vyrazit na výlet.Bohužel jsem v metru zjistila otevřenou kapsu na svém batohu -mobil pryč.Nějak nevím co dělat.A tak dál míříme k cíly dnešní cesty -Žižkovská věž.Jenže i tady je to proti nám.Nejezdí výtahy -až za 2 hodiny.Mladá nechápe,začíná se vztekat.Snažím se jí uklidnit a sebe taky.Vracíme se do nemocnice -třeba jsem mobil vytratila tam.Ale byl to jen bláhový pokus.Setřička  na něj zkoušela i volat,ale už byl mrtvej.Vlastně můžu být ráda,že průkazku ZTP/P s jízdenkou mi tam nechali -to by bylo horší.A tak druhý pokus o dobytí věže se zdařil.Jsme tu podruhé -věž prošla rekonstrukcí .A je to znát.Při té první návštěvě mladá jen chaoticky běhala tam a zpátky a dost se nudila.Zato dnes jsem ji musela přemlouvat abychom odešly.Cesta domů už je klidná -prázdné kupé.Doma musím pořád myslet na ten mobil -nějak nemůžu uvěřit,že by mi ho někdo vzal.Přehrávám si lidi v metru -ti co se na vás lepí,nebo ti co chtějí projít -což nesnáším -jsem ráda,že mladá stojí a drží se.Nějak nepomáhá říkat si,že to byl ještě větší zoufalec než já když okrade takovou socku.Kolik za něj může dostat když to byl jeden z nejlevnějších a nejjednodušších mobilů?Štve mě to,teď se budu pořád bát,ohlížet se,podezírat.Možná to byla jen a jen moje nepozornost,ale s tím taky moc neudělám.Nestačím hlídat mladou a svoje záda.Mám pocit,že už nestačím na nic.

Úterý.Spíme déle,ale probouzím se nějaká těžká.Zase nevím co ze sebou.Potřebovala bych se pořádně nahlas vybrečet,vykřičet.Jenže mi to nejde.Všechno je to ve mě a dusí mě to.A tak se plácám bytem.Věším si turistické známky na zeď a místo radosti jen obava,že se budu bát někam ještě vyrazit.Odpoledne doslova nutím mladou k procházce.I ona má nějak dost.Jen má jiné důvody.Zase mě přepadl pocit,že musím něco dělat.A tak ji a sebe mučím při cvičení na záda.A je to jen další zoufalství.Jak se jí nechce,jak jí to nejde,jak nejsem schopna ji to správně naučit.Měla bych se probrat -byl to jen mobil.Zatím nám o život neusilovali.

Středa.Nálada není o moc lepší.Ale mám víc sil proti tomu čelit.Naplňuji nám den cvičením,úkoly,malováním sádrových odlitků.Ono to vzduchoprázno souvisí i s penězi.Čekám až něco dorazí na účet.Potřebuji nakoupit,řešit ten mobil.Po obědě utíkáme ven.Potěšilo mě,že jsem se odvážila vejít do O2 a zjistila,že za mírný poplatek mi dají novou simku se starým číslem.Nebudu muset všude hlásit změnu.Jdeme do parku,užít slunce,ticho.Vychodit to.Trochu to pomohlo.

Čtvrtek.Ráno zase nervozní,čekající. Zaměstnat tělo i mysl.Cvičení a uvolňovací cviky na psaní.Až před obědem se stav na účtu konečně změnil.Hned si rezervuji mobil za necelé 4 stovky -pro děti a nenáročné.Jsem bez něj jak bez ruky -nemám ani hodinky a to mě rozčiluje nejvíc.Potom razíme znovu do O2.Mám novou simku,staré číslo.Pokračujeme v cestě.Máme štěstí jede nám hned autobus do nákupního centra.Tam na mě čeká mobil.A já povzbuzena svou akčností hned si objednávám lednici.Není to žádná hrrr akce -stará mele z posledního už nějakou dobu.A já jen přemýšlím jakou,snažím se šetřit a pořád není z čeho.A tak jsem se hodila do vody.Po šílených zmatcích co jsem na prodejně předvedla.Pokus platit kartou nevyšel,tak musím na poštu vybrat hotovost.Mladá má chuděra dost a já taky.Ale v pondělí bude doma -lednice co nehučí jak turbína,nenaskakuje každých 5 minut,nemá neustále námrazu a není ji nutné neustále rozmrazovat.Sice nás čeká velmi skromné období,ale to už musím nějak ustát.Mladá za odměnu dostala další jako volant.Tak hodné a skromné dítě by člověk pohledal.Za 15 korun a radosti na týdny.Doma to ze mě konečně spadlo.I když dát do provozu mobil,prokousat se návodem je fuška.Prostě nikdy jsem nebyla technický typ.O to větší radost z toho všeho mám

.






















Pátek.Cítím se z toho všeho zase tak moc unavená.Prostě nejsem akční typ -na mě se musí pomalinku.Opět cvičíme ,uklízíme a vyrážíme.Jsem objednaná k zubaři -naposledy to musím absolvovat s mladou.Potom už tu bude škola a trochu volnosti pro mě a mé záležitosti.Ke konci už trochu víc otravovala,ale zase mám v něco spraveného a přežila jsem.Domů pěšky přes město -zelenina na trhu.Doma oběd,úklid.Vyrážíme na odpolední procházku.Přijel k nám cirkus Humberto.V rámci úspor to na představení není tak alespoň zvěřinec za mírný poplatek.Mladé se to moc nelíbí -láká ji jen a jen stan i když se tam nic neděje.Tak jsem si vylepšila skóre zmrzlinou.Taky jsem si potřebovala osladit život.Dnes jsme potkali nějak víc lidí co se neskrývaně chechtali,posmívali.Kluk co napodoboval chůzi mladé a drze se mi díval do očí -matka stála metr od něj.Puberťák co se chechtal -jeho mámu potkávám opilou na městě,věčně ji někde hledá aby se dostal do bytu -150 pronájem.Tak to na mě zase padlo.A to jsem mladé zítra slíbila kapely,ohňostroj -snad ty posměváčky vydýchám.Bude jich plné náměstí.

Sobota.Dopoledne klidné.Tedy u nás.Už i mladá si všimla,že tam dole zase třískají dveřmi a paní křičí.Snažím se hodit do pohody nebo alespoň relativního klidu.Mladá má slíbený kulturní program.A tak po obědě,odpočinku a úklidu vyrážíme na náměstí.Cestou potkáváme spanilou jízdu veteránů.Na náměstí hraje jazz a probíhá modní přehlídka.Když má mladá taky svůj balonek vracíme se domů na večeři.Převlékáme se a jdeme na další program.Naštěstí jsem pohlcena hudbou,báječnou atmosférou a lidi nevnímám -nebo jen ty pozitivní.Hraje nám Kabát revival,Brutus a na závěr Buty.Tam už je časový skluz tak aby odehráli všechny písničky hrajou zrychleně.Františka mladá nepoznala.A vyvrcholení večera je ohňostroj.Mladá unavená,ale spokojená.

Neděle.Pěkná noc i když mohla být delší.K snídani a nedělní pohodičce máme opět zvukovou kulisu.Srdce mě bolí když vím,že tam dole je i ta malá.Utíkáme pryč.Jede se druhý závod veteránů.Já fotím a mladá mává.Všichni kolem mávají a účastníci odpovídají.Potom oběd -likvidace zbytků z lednice.A poslední odmrazování,drhnutí -příprava na cestu.Skoro je mi smutno.Sloužila 20 let -kéž by ta nová zvládla alespoň polovinu.Jsem z toho zase nervní.Tenhle týden byl nějak víc náročný.