Ŕíjen 2014.

První říjnový den byl pro nás slavnostní.V podvečer se v místním kině promítal dokument o našem plaveckém sdružení http://www.cestazivotembb.cz/.Bylo to jak na festivalu v Karlových Varech -novináři,zástupci města,projev režiséra,rozhovory s herci,raut a kulturní vložka.Té jsme se obě účastnily -hrála se pohádka Červená Karkulka od Svěráka.Zbytek týdne už dávám mírně unavená -přeci jen jak člověk vypadne z rytmu je náročné zapadnout.A já si ještě vymyslela víkendový seminář o prevenci syndromu vyhoření.Je to v Praze,mladí hlídají Terču a já se vzdělávám.Potkala jsem spoustu zajímavých lidí,s náročnými  osudy.Zase jsem vděčná víc než jindy za ten svůj život -pořád může být hůř.V neděli se vracíme domů a já jsem fakt urvaná.Nad vodou mě drží jen pocit,že dostanu ceftifikát a v očích svých a snad i zaměstnavatele stoupnu na ceně protože se sebevzdělávám.A taky to byla na dlouhou dobu poslední šance nechat si ohlídat mladou.

A to je hlavní téma následujících dnů.Můj prvorozený odjíždí na půl roku na pracovní stáž do Belgie.Sice jsem byla informována s předstihem,ale až teď je zcela jasné,že všechno se stihlo zařídit jak mělo a syn skutečně odjede.Mísí se ve mě neskutečná pýcha a šílená panika.To tady jako fakt budu úplně sama??Ke všemu se rekvalifikační kurz pomalu stává skutečností,v práci se se mnou taky počítá.Nenaložila jsem si toho nějak moc?Ve čtvrtek jdeme s mladou na neuro.Cestou se stavujeme na Veletrhu sociálních služeb.Má tam stánek i můj zaměstnavatel.A spoustu dalších -vtipné je jak jsme obě profláknuté a pomalu každého z těch organizací známe a oni znají nás.A konec týdne.A já se asi definitivně zbláznila a rozhodla se překonávat překážky všeho druhu.S kamarádkou a jejím psem jsme se vydaly na pochod Za malínským křenem.Trasa 10 km mi přišla reálná k možnostem mladé i svým.Musím uznat,že jsem se přecenila.Ke konci to už byla otázka vůle pro obě.Ale daly jsme to!!!Máme diplom a každý dostal klobásu s pravým malínským křenem.

Další týden si užívám čekání na mladou,posedávání v šatně,nákupy.Jedna z posledních volných střed kompletně prospaná.Oslava svátku mladé na několikrát.Doma,ve škole a o víkendu přijel i brácha.Užívám si každou chviličku s ním a strašně to ve mě křičí aby nikam nejezdil.

 Terča zvládla první školní divadelní představení bez ztráty kytičky.Tak snad jí to vydrží -nechci se už dívat na to,že nebude brána.Já absolvuji školení Empowerment.Je to moc zajímavé,úplně cítím jak mě to nakopává,jak si dávám cíle dělat všechno jinak.A ke všemu další osvědčení.Někdy mám pocit,že jsem žila v jiné době a teď zírám na ty změny v současnosti.A jsem na sebe pyšná,že jsem dokázala naskočit.Já vím,že to není nic světoborného,ale pro můj život je to obrovská změna.Doklepeme týden.V sobotu si odskočíme na výstavu ke 30 letům místní ZŠ.A v neděli se tu objeví syn s přítelkyní.Přivezli mi zeleninu od jejích rodičů.A syn mi koupil s sluchátka  mikrofonem a naistaloval Skype.Prošla jsem dalším školením,ale spíš mě to rozlístnostňuje.V žertu jsem mu řekla,že nikam nejede když mi to nezprovozní a už na to dávno zapomněla.On ne.

Jsem vděčná za podzimní prázdniny.Obě si užíváme volno a zpomalené tempo.V den sváteční využíváme otevřené památky za 1 kč.Jedno muzeum a Gask.Netušila jsem,že jsou tam tak úžasné interaktivní herny přístupné za přijatelné vstupné i běžně.Terezka je nadšená,trávíme tam několik hodin a obě jsme unešené.Ještě nás čekají dva dny školy -jediné v autobusu.Ale mladá si to užila,vzali ji neplánovaně na výlet a nová mladičká učitelka si ji vytahuje ze třídy a učí se jen s ní.To mladá miluje,mít někoho jen a jen pro sebe.Posledního října můj prvorozený opouští republiku.Uvidíme ho jen placatého v PC.Na 3D si musíme počkat až do vánoc.Zatím to vypadá,že na smutnění nebudu mít moc čas -spousta asistencí,školení.A to je dobře.

Září 2014.

První školní den nezačal moc dobře.Ten déšť a informace,že letos mladá nemá pana učitele.Chvilku nad tím smutním a psychicky se připravuji,že to bude náročné pro ni i mě.Ale čekají mě bohužel i jiné radosti tak se musím soustředit i na ně.Zajistit hlídání mladé,následně svoz do školy,podstoupit předoperační vyšetření,nafasovat léky .A nepo...se strachy dřív než je třeba.Ke všemu jsou na mě všichni kolem moc hodní -zvlášť když už to ve škole musím oznámit.Kamarádka mi přivezla hříbky a rajčata,druhá zase neustále poslouchá mé nářky.Slunečnou sobotu trávíme v zahradách Gasku -taneční vystoupení,soutěže.A v neděli si neseme domů z procházky první várku kaštanů.

Další pondělí je už náročné protože zítra už nastupuji.Všichni se se mnou loučí,přejí mi vše dobré a mě je z toho pěkně naměko.Odpoledne dorazil syn.Vzal si dovolenou aby se postaral.Na druhý den mě vezou ještě před školou do nemocnice.Snažím se být statečná.I tady jsou všichni strašně hodní.Ve středu podstupuji úplné odstranění štítné žlázy.Všechno probíhá dobře,není mi špatně,brzy můžu chodit i když s drénem.Hodně čtu,spím.Návštěvu jsem povolila jen ve čtvrtek.Mladá nadšená,mladej to nese statečně - i když se vyjádřil,že na dýl by to asi nedal.V sobotu ráno mě propouští domů.Odváží mě syn a zároveň vyzvedává babičku která ho bude střídat.Chtěla jsem mít jistotu kdyby mi bylo špatně aby tu někdo byl.Naštěstí to jde.Jen mírná únava.

Další týden je náročný hlavně pro mladou.Svoz jezdí brzy tak musí dřív vstávat,pan řidič není zrovna empatický a vrací se o hodně později než je zvyklá..Ale je statečná a já to pro sebe musela udělat.Sice to je zásah do rozpočtu,ale je třeba investovat i do mě a mé rekonvalescence.Odpoledne se snažím jí dělat jen radost.Krátké procházky,návštěva bazárku na plavání a spousta nových věcí na oblečení.Babička je na mě hodná a zdá se,že oproti létu se s nám víc snaží rozumět.Doprovází mě na vytažení stehů a výsledků histologie a já jsem fakt vděčná,že si taky vzala dovolenou a nenechala mě se v tom plácat samotnou.Nakonec se totiž zjistilo,že ten uzel kvůli kterému jsem na to šla byl ok.Ale za něm se schovával malinkatý a ten byl zhoubný.Měla jsem v sobě rakovinu.Odstraněním ŠŽ by to mělo být vyřešeno,ale budu sledována v Motole.Babička odjíždí,syn dorazil na otočku.Zavezl mě do školy na Den otevřených dveří,odvezl nákup na další týden a zase odjel.První plavání a první týden jen my dvě.Já ještě odpočívám a trochu se začínám věnovat domácnosti,mladá prostě úžasná.O víkendu Svatováclavské slavnosti s kamarádkou a její dcerou se synem.

Poslední dva zářijové dny už vezu mladou do školy já.A poslouchám obdivné řeči na adresu svého úžasného syna a neméně úžasné dcery.Říkám jen ,,Já vím"A dmu se pýchou  -zvládli jsme to!!!!

Srpen 2014

Už to začíná jít trochu ztuha.Vymýšlet aktivity,naplnit den.Ale snažíme se.Děláme dlouhé procházky.Dokonce jsme došly pěšky až na Havířskou boudu -v to jsem ani nedoufala.

V pondělí má nervozita vrcholí.Jedeme do Kolína k panu doktorovi na ORL -dnes se rozhodne.Proběhlo to dobře  -mám termín operace a pocit naprosté důvěry.Pan doktor se mi opakovaně omlouval,že není přítomna sestra -aby mi pohlídala Terezu.To jsem zažila poprvé v životě.A jako správné holky jdeme ty nervy pěkně zahojit do OC.Každá má nové triko a může se domů.Další dny trávíme pozvolna.Až ve čtvrtek vyrážíme na návštěvu ke kamarádce co byla u nás.Jedeme do Světlé nad Sázavou.Tam na nás čekají,provedou nás městem.Do zámku nakonec nejdeme ale přilehlý lesopark a rybník je víc než príma.Potom nás vezou k nim domů -nedaleká vesnička se zavádějícím názvem Dolní město.Poblíž mají hlavu J.Haška.Je to opravdu obr hlava.A domů.Následující den zasloužené odpočívání a regenerování.V sobotu nás čeká Hornický jarmark.Kouzelník,písničky,trh.Dobu všechno príma a potom mladou chytl nějaký amok.Zajímavé,že ve chvíly kdy jsem se rozhodla koupit si šátek pro svou budoucí jizvu.A to mladá už si svůj volant vybrala a zdála se nadšená.Jde se domů v nenáladě.Ani zastávka u tety a hraní s vodou na dvorku nepomohla.Trvá to s přestávkami až do večera.Ani na druhý den to není o moc lepší.A já na to nějak nemám,jsem příliš vyděšená sama sebou.

Naštěstí jsme se z toho obě vyspaly.Na náladě jí taky přidalo,že se konečně pojede k babičce.A dokonce nás odveze brácha autem.Tak se ocitáme na Moravě.Mladej tu přespal.Dopoledne jsme si sami vyšlápli na radniční věž.Bohužel za tu necelou hodinku první stížnosti babičky na chování mladé -otravovala dvojčata.Odpoledne návštěva u tety a zase odjel.Já ve snaze minimalizovat napětí další den plánuji výlet do Olomouce na výstavu Flora Olomouc.Kupodivu se k nám přidává neteř a i když obavy jsem měla veliké šlo to.Až na zpáteční cestě se bůhví proč sekla a v lijáku si odmítla obléknout bundu.Vrátila jsem promočené,klepající se dítě a příjemně mi u toho nebylo.Hodně chodíme na procházky -samy.V sobotu se sestrou na letní kino které se pro nepřízeň počasí nekoná.Tak alespoň posezení v zahrádce.Jsem unavená z toho napětí,nešťastná z toho jak dvojčata mladou nemusí,chce se mi křičet jak se jich babička zastává a mě říká,že jsem vztahovačná.A tak  se bavíme jak umíme.Návštěva muzea,procházky parkem.Je mi smutno.

Další týden je bohužel podobný.Mladá touží po společnosti o niž nikdo nestojí.I návštěva u sestry je divná.A tak další výlet aby to tolik nebolelo.Šternberk.Zajímá mě Expozice času.A mladou taky.Fotím jak o život a je mi i v nečase hezky.Jen TZ neměly.A ač jsem nechtěla vyšlapaly jsme si i na hrad.Zbytek týdne už mi schází energie.Taky počasí nepřeje.Začíná to tu být dlouhé.Chci domů.A a tak v sobotu odjíždíme.Doma na mě padá smutek,strach a panika.

Poslední prázdninový týden už jen přežívám.Pořídím mladé pár nových věcí do školy.Dělá mi doprovod na první předoperační vyšetření.Způsob tohoto léta zdá se mi poněkud nešťastný.A já nějak nevím co s tím.