Ŕíjen 2014.

První říjnový den byl pro nás slavnostní.V podvečer se v místním kině promítal dokument o našem plaveckém sdružení http://www.cestazivotembb.cz/.Bylo to jak na festivalu v Karlových Varech -novináři,zástupci města,projev režiséra,rozhovory s herci,raut a kulturní vložka.Té jsme se obě účastnily -hrála se pohádka Červená Karkulka od Svěráka.Zbytek týdne už dávám mírně unavená -přeci jen jak člověk vypadne z rytmu je náročné zapadnout.A já si ještě vymyslela víkendový seminář o prevenci syndromu vyhoření.Je to v Praze,mladí hlídají Terču a já se vzdělávám.Potkala jsem spoustu zajímavých lidí,s náročnými  osudy.Zase jsem vděčná víc než jindy za ten svůj život -pořád může být hůř.V neděli se vracíme domů a já jsem fakt urvaná.Nad vodou mě drží jen pocit,že dostanu ceftifikát a v očích svých a snad i zaměstnavatele stoupnu na ceně protože se sebevzdělávám.A taky to byla na dlouhou dobu poslední šance nechat si ohlídat mladou.

A to je hlavní téma následujících dnů.Můj prvorozený odjíždí na půl roku na pracovní stáž do Belgie.Sice jsem byla informována s předstihem,ale až teď je zcela jasné,že všechno se stihlo zařídit jak mělo a syn skutečně odjede.Mísí se ve mě neskutečná pýcha a šílená panika.To tady jako fakt budu úplně sama??Ke všemu se rekvalifikační kurz pomalu stává skutečností,v práci se se mnou taky počítá.Nenaložila jsem si toho nějak moc?Ve čtvrtek jdeme s mladou na neuro.Cestou se stavujeme na Veletrhu sociálních služeb.Má tam stánek i můj zaměstnavatel.A spoustu dalších -vtipné je jak jsme obě profláknuté a pomalu každého z těch organizací známe a oni znají nás.A konec týdne.A já se asi definitivně zbláznila a rozhodla se překonávat překážky všeho druhu.S kamarádkou a jejím psem jsme se vydaly na pochod Za malínským křenem.Trasa 10 km mi přišla reálná k možnostem mladé i svým.Musím uznat,že jsem se přecenila.Ke konci to už byla otázka vůle pro obě.Ale daly jsme to!!!Máme diplom a každý dostal klobásu s pravým malínským křenem.

Další týden si užívám čekání na mladou,posedávání v šatně,nákupy.Jedna z posledních volných střed kompletně prospaná.Oslava svátku mladé na několikrát.Doma,ve škole a o víkendu přijel i brácha.Užívám si každou chviličku s ním a strašně to ve mě křičí aby nikam nejezdil.

 Terča zvládla první školní divadelní představení bez ztráty kytičky.Tak snad jí to vydrží -nechci se už dívat na to,že nebude brána.Já absolvuji školení Empowerment.Je to moc zajímavé,úplně cítím jak mě to nakopává,jak si dávám cíle dělat všechno jinak.A ke všemu další osvědčení.Někdy mám pocit,že jsem žila v jiné době a teď zírám na ty změny v současnosti.A jsem na sebe pyšná,že jsem dokázala naskočit.Já vím,že to není nic světoborného,ale pro můj život je to obrovská změna.Doklepeme týden.V sobotu si odskočíme na výstavu ke 30 letům místní ZŠ.A v neděli se tu objeví syn s přítelkyní.Přivezli mi zeleninu od jejích rodičů.A syn mi koupil s sluchátka  mikrofonem a naistaloval Skype.Prošla jsem dalším školením,ale spíš mě to rozlístnostňuje.V žertu jsem mu řekla,že nikam nejede když mi to nezprovozní a už na to dávno zapomněla.On ne.

Jsem vděčná za podzimní prázdniny.Obě si užíváme volno a zpomalené tempo.V den sváteční využíváme otevřené památky za 1 kč.Jedno muzeum a Gask.Netušila jsem,že jsou tam tak úžasné interaktivní herny přístupné za přijatelné vstupné i běžně.Terezka je nadšená,trávíme tam několik hodin a obě jsme unešené.Ještě nás čekají dva dny školy -jediné v autobusu.Ale mladá si to užila,vzali ji neplánovaně na výlet a nová mladičká učitelka si ji vytahuje ze třídy a učí se jen s ní.To mladá miluje,mít někoho jen a jen pro sebe.Posledního října můj prvorozený opouští republiku.Uvidíme ho jen placatého v PC.Na 3D si musíme počkat až do vánoc.Zatím to vypadá,že na smutnění nebudu mít moc čas -spousta asistencí,školení.A to je dobře.