52 -týden padesátý druhý -26.8.-1.9. 2013

Pondělí.Probuzení do upršeného,zamračeného dne.Zase mám co dělat abych se probrala.Je tu podzim a mě se to vůbec nelíbí.A tak bojuji.Jdeme ven -trochu po nákupech.Hlavně s mladou k holičce.Teprve teď je to dokonalé a já mám pocit,že je připravena do školy.Zbytek dne už jen v bytě.Občas i něco udělám.Brzy rozsvěcuji lampu,zapaluji aroma svíčku.Snažím se to udělat příjemnější,ale nic se mi na tom příliš brzkém podzimu nelíbí.

Úterý.Noc dobrá.Už se to venku na nás tolik nemračí.Tak se zase víc snažím.Po dlouhé době rozcvička.Docela to pomáhá nejdřív rozproudit tělo -jde to pak snáz.Jen se k tomu donutit.I dopoledne jdeme ven.Ani nikam nemusíme -jen abychom byly v pohybu.Malý trénink na příští týden.Oběd,siesta,úklid.A druhé kolo.Dnes je procházka více v tempu -žádné lážo plážo.Mladá kupodivu stíhá a nijak neprotestuje.Snažila jsem se najít místní útulek pro psy.Ale budu se muset lépe kouknout do mapy.Navečer volá mladej,že se tu zjeví.Ale protože až později -mladá jde spát.Mám ho jen pro sebe.Sice mi chvilku trvá než se mi to rozmluví.Já to na sobě nepozoruji,ale už druhý člověk mě upozornil,že ztrácím schopnost komunikovat.I když nikdy né sama- ta izolace tu je.A tak mluvím,mluvím a taky poslouchám.A je mi fajn.Tuhle noční debatu jsem moc potřebovala.

Středa.Mladá hned po probuzení letí hledat bráchu.Ten pohled když ho nenašla byl strašidelný.Asi mi moc nevěřila,že se vrátí.Ale dočkala se.Vyřídil co potřeboval a celé dopoledne se nám věnoval.A potom zase zmizel a bůhví kdy se tu objeví.Teď ale ještě čerpáme z těch chvil co nám daroval a je nám hezky.Po obědě zase procházka.Dnes jsme si jen tak koupily čokoládu -což normálně neděláme.Bylo třeba se odměnit.

Čtvrtek.Už jsou ta rána protivná.Pořád se probouzíme se zastřeným hlasem,já rozlámaným tělem.Zatím nic nepomáhá.I když už i používám léky,čajíčkujeme.Něco v nás sedí.A tak dnešní dopoledne je věnované nákupu.Ale jen a jen zeleniny a ovoce -snad přísun vitamínů zabere.Potom oběd,úklid.Odpoledne vyrážíme dál.Mladá chtěla daleko.Šlapeme po Královské a opět v tempu.Nostalgicky vzpomínám na naše toulky  ještě s oběma dětmi.Každý víkend jsem utíkala na celé odpoledne z dusna bytu .Bylo nám tam fajn -bez stresu,v přírodě,spolu.Večer zase nemůžu spát.A zase nevím proč.

Pátek.Zase mě ovládá ta horší nálada.Plácám se bytem,nic pořádného nedělám.Ke všemu nějaká nostalgická -asi že pomalu končí 52 projekt a já nevím nějak co dál.Zatím marně hledám čím se nadchnout,bavit.Zatím jen vnímám své šíleně nafouklé břicho.Přemýšlím o stárnutí -tyhle problémy jsem nemívala.I ta rána jsou nějaká ztuhlá.Mé tělo je zřejmě unavenější než si připouštím.Ale navzdory všemu,nebo možná právě proto i dnes jsem v sobě našla tu sílu a jde se ven.S blížícím se podzimem je pro mě každý slunečný den povinností kterou musím splnit.Venku je to vždycky o poznání lepší -až na malé vyjímky kdy jdu i přes nechuť mladé.Ale to není tento případ.Dnes jsme si to užily.Bylo to takové klidné skoro důchodcovské,ale byly jsme venku.

Sobota.Vstávám dřív než mladá -taky projev stárnutí -dřív jsem spala kam jsem sedla.Dopoledne se nic moc neděje a po obědě mi trvá neuvěřitelně dlouho než se přemluvím.Ale jdeme.Cestou pořád zvažuji jestli mám na to abych ustála větší množství lidí.Ale osud mi nastrčil do cesty kamarádku.S ní to bylo snažší dojít na místo kde se koná bubnování.Sice odešla dřív,ale pomohla mi překonat to dilema aniž by to tušila.A tak se s mladou účastníme Bubnování u menhirů.Bubnuje každý kdo chce a na koho vyšel bubínek.Poctivě se s mladou střídáme.Je to ohromně uvolňující,zbavující napětí a stresu.Domů jdeme očištěné,zklidněné a mě se dobře spí.Jen doma se to moc praktikovat nedá.

Neděle.Poslední prázdninový den a zároveň poslední den,týden našeho projektu 52.Dopoledne celkem poklidné.Jen si mladá chtěla hrát a já ji zaúkolovala prací.A tak si tu lavici vydrhla pěkně s odporem.Chystání aktovky ji vůbec nezajímalo.Těší se do školy o tom žádná.Jen si ještě neuvědomuje,že taky bude muset něco dělat.Po obědě vyrážíme ven.Jen kousek a jen na chvíly.Zítra toho chození budeme mít zase dost.Doma poslední věci k nachystání.Tak snad se na novou melodii v mobilu vzbudím.

52 -týden padesátý první -19.8.-25.8. 2013

Pondělí.Noc klidná.Po snídani spěcháme na poštu.Už mám avízo,že za hodinu dorazí -tak abychom to stihly.A potom je to ráz na ráz.Stará pryč a nová lednice je tu.Zapnout se může až za 10 hodin,takže velký nákup se odkládá.Po obědě jdeme ven.Je mi divně.Jsem ospalá,unavená a cítím na sobě něco jako virózu.Večer zapínám lednici.Pořád kolem ní chodím,poslouchám,kontroluji.A zcela přízemně se těším až ji naplním.Jak málo stačí.

Úterý.Den nezačal dobře.Po dlouhé době buší příliš brzy do zdi.Je na tom asi podobně.Něco na nás sedlo.Snažím se vzpamatovat.Ale je to čím dál těžší.Vyrážíme na velký nákup.Mladá si nese novou šablonu na malování.A já doma ukládám věci do nové lednice.Syslím na horší časy-mám kam.Odpoledne vyrážíme znovu.Dokoupit maso a konečně se podívat mladé po přezůvkách.I když jsme prošly kde co nic jsem neobjevila.Ve škole měly problém ,že má přezůvky na zavazování.Jenže na ni sehnat nazouvací,ve kterých by byla i schopna bezpečné chůze je problém.Mírně otrávená domů.Tady zase jen vadnu.A postel v nedohlednu.

Středa.Probudila jsem se rozlámaná a otrávená.Ani dávka večerní medicíny nezabrala.A tak se tu plácám celé dopoledne.Pijeme teplý čaj a já bojuji s neusnutím.Nakonec jsem zvítězila a neusnula.Ale nemám pocit,že by to k něčemu bylo.Nejsem schopna nic pořádného udělat.S mladou se jen míjím a jsem vděčná když si mě moc nevšímá.Ale i odpoledne jsem se donutila jít ven.Sice to slunečné počasí je pro mě jak potní kůra.Ale povinnost mě dostihla.Co jsem to za matku když mé dítě není nachystané do školy?Nakonec jsem to vzdala,vzala první plátěnky na zavazování.Hold se budou muset ohnout.Pořídily jsme i nové pero a já nový bloček.Mladá mi ho hned začala pomalovávat.A děsně se urazila když jsem jí ho vzala.

Čtvrtek.Ráno trochu lepší,ale bylo už líp.Pokus o nějakou aktivitu -ranní cvičení.Ale je to všechno nějak na levačku.Zase zabředávám do šílené depky.Je mi smutno,jsem unavená,otrávená,nic mě nebaví.Každá prkotina mě stojí strašné úsilí.Takže většinu času trávím u Pc a moc dobře vím,že tohle mi opravdu nepomůže.Tak alespon´odpolední vycházka kolem vody.Tenhle týden jsem dokonale zazdila a ani jsem si nedokázala odpočinout.

Pátek.Nějak se to nelepší.Jsem v tom až po uši.Nedokážu si vzpomenout co jsem dělala.Zřejmě nic.Jen chodila bytem a litovala se.Ani ven jsem neměla odvahu vylézt.Prostě tma v mé hlavě.

Sobota.Probouzím se s pocitem,že musím včerejšek napravit.Trochu mě postrčilo i to,že dnešní den má být na dlouho poslední slunečný.A tak se snažím.Peru,uklízím,vařím.Neusínám.Trochu jsem se zrychlila.A po obědě se jde ven.Chůze mi dělá dobře.Večer sleduji návrat Vyvolených.A potom se zase melu místo abych spala.Tělo by chtělo,ale hlava zlobí.

Neděle.A je to tady -zamračeno,zataženo,déšť.Blbý je,že měla být odpoledne poslední pohádka v parku.Mladá o tom celé dopoledne mluví a sílící déšť neakceptuje.Trochu mě to rozčiluje.Ale ustála jsem to.Tak náhradní procházka.S deštníkem,v dešti.Jediné na celém sídlišti.Dokonale ztracená ve městě plném lidí.Osamělá.Nějak se děsím věcí budoucích.Marně hledám něco co by mě zase vyneslo nad hladinu.Alespoň na chvilku,abych se nadechla.Nechci se utopit!!!

52 -týden padesátý -12.8.-18.8. 2013

Pondělí.Mám budíka na půl 6 a jsem zase nervozní.Mladé se těžce vstává.Naštěstí ji ale drží dobrá nálada.Tak vydržela i narvaný rychlík ve stoje v chodbičce.Míříme do nemocnice.Je to dlouhé,ale zvládly jsme i to.A už jen lékárna a vyrazit na výlet.Bohužel jsem v metru zjistila otevřenou kapsu na svém batohu -mobil pryč.Nějak nevím co dělat.A tak dál míříme k cíly dnešní cesty -Žižkovská věž.Jenže i tady je to proti nám.Nejezdí výtahy -až za 2 hodiny.Mladá nechápe,začíná se vztekat.Snažím se jí uklidnit a sebe taky.Vracíme se do nemocnice -třeba jsem mobil vytratila tam.Ale byl to jen bláhový pokus.Setřička  na něj zkoušela i volat,ale už byl mrtvej.Vlastně můžu být ráda,že průkazku ZTP/P s jízdenkou mi tam nechali -to by bylo horší.A tak druhý pokus o dobytí věže se zdařil.Jsme tu podruhé -věž prošla rekonstrukcí .A je to znát.Při té první návštěvě mladá jen chaoticky běhala tam a zpátky a dost se nudila.Zato dnes jsem ji musela přemlouvat abychom odešly.Cesta domů už je klidná -prázdné kupé.Doma musím pořád myslet na ten mobil -nějak nemůžu uvěřit,že by mi ho někdo vzal.Přehrávám si lidi v metru -ti co se na vás lepí,nebo ti co chtějí projít -což nesnáším -jsem ráda,že mladá stojí a drží se.Nějak nepomáhá říkat si,že to byl ještě větší zoufalec než já když okrade takovou socku.Kolik za něj může dostat když to byl jeden z nejlevnějších a nejjednodušších mobilů?Štve mě to,teď se budu pořád bát,ohlížet se,podezírat.Možná to byla jen a jen moje nepozornost,ale s tím taky moc neudělám.Nestačím hlídat mladou a svoje záda.Mám pocit,že už nestačím na nic.

Úterý.Spíme déle,ale probouzím se nějaká těžká.Zase nevím co ze sebou.Potřebovala bych se pořádně nahlas vybrečet,vykřičet.Jenže mi to nejde.Všechno je to ve mě a dusí mě to.A tak se plácám bytem.Věším si turistické známky na zeď a místo radosti jen obava,že se budu bát někam ještě vyrazit.Odpoledne doslova nutím mladou k procházce.I ona má nějak dost.Jen má jiné důvody.Zase mě přepadl pocit,že musím něco dělat.A tak ji a sebe mučím při cvičení na záda.A je to jen další zoufalství.Jak se jí nechce,jak jí to nejde,jak nejsem schopna ji to správně naučit.Měla bych se probrat -byl to jen mobil.Zatím nám o život neusilovali.

Středa.Nálada není o moc lepší.Ale mám víc sil proti tomu čelit.Naplňuji nám den cvičením,úkoly,malováním sádrových odlitků.Ono to vzduchoprázno souvisí i s penězi.Čekám až něco dorazí na účet.Potřebuji nakoupit,řešit ten mobil.Po obědě utíkáme ven.Potěšilo mě,že jsem se odvážila vejít do O2 a zjistila,že za mírný poplatek mi dají novou simku se starým číslem.Nebudu muset všude hlásit změnu.Jdeme do parku,užít slunce,ticho.Vychodit to.Trochu to pomohlo.

Čtvrtek.Ráno zase nervozní,čekající. Zaměstnat tělo i mysl.Cvičení a uvolňovací cviky na psaní.Až před obědem se stav na účtu konečně změnil.Hned si rezervuji mobil za necelé 4 stovky -pro děti a nenáročné.Jsem bez něj jak bez ruky -nemám ani hodinky a to mě rozčiluje nejvíc.Potom razíme znovu do O2.Mám novou simku,staré číslo.Pokračujeme v cestě.Máme štěstí jede nám hned autobus do nákupního centra.Tam na mě čeká mobil.A já povzbuzena svou akčností hned si objednávám lednici.Není to žádná hrrr akce -stará mele z posledního už nějakou dobu.A já jen přemýšlím jakou,snažím se šetřit a pořád není z čeho.A tak jsem se hodila do vody.Po šílených zmatcích co jsem na prodejně předvedla.Pokus platit kartou nevyšel,tak musím na poštu vybrat hotovost.Mladá má chuděra dost a já taky.Ale v pondělí bude doma -lednice co nehučí jak turbína,nenaskakuje každých 5 minut,nemá neustále námrazu a není ji nutné neustále rozmrazovat.Sice nás čeká velmi skromné období,ale to už musím nějak ustát.Mladá za odměnu dostala další jako volant.Tak hodné a skromné dítě by člověk pohledal.Za 15 korun a radosti na týdny.Doma to ze mě konečně spadlo.I když dát do provozu mobil,prokousat se návodem je fuška.Prostě nikdy jsem nebyla technický typ.O to větší radost z toho všeho mám

.






















Pátek.Cítím se z toho všeho zase tak moc unavená.Prostě nejsem akční typ -na mě se musí pomalinku.Opět cvičíme ,uklízíme a vyrážíme.Jsem objednaná k zubaři -naposledy to musím absolvovat s mladou.Potom už tu bude škola a trochu volnosti pro mě a mé záležitosti.Ke konci už trochu víc otravovala,ale zase mám v něco spraveného a přežila jsem.Domů pěšky přes město -zelenina na trhu.Doma oběd,úklid.Vyrážíme na odpolední procházku.Přijel k nám cirkus Humberto.V rámci úspor to na představení není tak alespoň zvěřinec za mírný poplatek.Mladé se to moc nelíbí -láká ji jen a jen stan i když se tam nic neděje.Tak jsem si vylepšila skóre zmrzlinou.Taky jsem si potřebovala osladit život.Dnes jsme potkali nějak víc lidí co se neskrývaně chechtali,posmívali.Kluk co napodoboval chůzi mladé a drze se mi díval do očí -matka stála metr od něj.Puberťák co se chechtal -jeho mámu potkávám opilou na městě,věčně ji někde hledá aby se dostal do bytu -150 pronájem.Tak to na mě zase padlo.A to jsem mladé zítra slíbila kapely,ohňostroj -snad ty posměváčky vydýchám.Bude jich plné náměstí.

Sobota.Dopoledne klidné.Tedy u nás.Už i mladá si všimla,že tam dole zase třískají dveřmi a paní křičí.Snažím se hodit do pohody nebo alespoň relativního klidu.Mladá má slíbený kulturní program.A tak po obědě,odpočinku a úklidu vyrážíme na náměstí.Cestou potkáváme spanilou jízdu veteránů.Na náměstí hraje jazz a probíhá modní přehlídka.Když má mladá taky svůj balonek vracíme se domů na večeři.Převlékáme se a jdeme na další program.Naštěstí jsem pohlcena hudbou,báječnou atmosférou a lidi nevnímám -nebo jen ty pozitivní.Hraje nám Kabát revival,Brutus a na závěr Buty.Tam už je časový skluz tak aby odehráli všechny písničky hrajou zrychleně.Františka mladá nepoznala.A vyvrcholení večera je ohňostroj.Mladá unavená,ale spokojená.

Neděle.Pěkná noc i když mohla být delší.K snídani a nedělní pohodičce máme opět zvukovou kulisu.Srdce mě bolí když vím,že tam dole je i ta malá.Utíkáme pryč.Jede se druhý závod veteránů.Já fotím a mladá mává.Všichni kolem mávají a účastníci odpovídají.Potom oběd -likvidace zbytků z lednice.A poslední odmrazování,drhnutí -příprava na cestu.Skoro je mi smutno.Sloužila 20 let -kéž by ta nová zvládla alespoň polovinu.Jsem z toho zase nervní.Tenhle týden byl nějak víc náročný.