neděle 1. září 2013

52 -týden padesátý druhý -26.8.-1.9. 2013

Pondělí.Probuzení do upršeného,zamračeného dne.Zase mám co dělat abych se probrala.Je tu podzim a mě se to vůbec nelíbí.A tak bojuji.Jdeme ven -trochu po nákupech.Hlavně s mladou k holičce.Teprve teď je to dokonalé a já mám pocit,že je připravena do školy.Zbytek dne už jen v bytě.Občas i něco udělám.Brzy rozsvěcuji lampu,zapaluji aroma svíčku.Snažím se to udělat příjemnější,ale nic se mi na tom příliš brzkém podzimu nelíbí.



Úterý.Noc dobrá.Už se to venku na nás tolik nemračí.Tak se zase víc snažím.Po dlouhé době rozcvička.Docela to pomáhá nejdřív rozproudit tělo -jde to pak snáz.Jen se k tomu donutit.I dopoledne jdeme ven.Ani nikam nemusíme -jen abychom byly v pohybu.Malý trénink na příští týden.Oběd,siesta,úklid.A druhé kolo.Dnes je procházka více v tempu -žádné lážo plážo.Mladá kupodivu stíhá a nijak neprotestuje.Snažila jsem se najít místní útulek pro psy.Ale budu se muset lépe kouknout do mapy.Navečer volá mladej,že se tu zjeví.Ale protože až později -mladá jde spát.Mám ho jen pro sebe.Sice mi chvilku trvá než se mi to rozmluví.Já to na sobě nepozoruji,ale už druhý člověk mě upozornil,že ztrácím schopnost komunikovat.I když nikdy né sama- ta izolace tu je.A tak mluvím,mluvím a taky poslouchám.A je mi fajn.Tuhle noční debatu jsem moc potřebovala.




Středa.Mladá hned po probuzení letí hledat bráchu.Ten pohled když ho nenašla byl strašidelný.Asi mi moc nevěřila,že se vrátí.Ale dočkala se.Vyřídil co potřeboval a celé dopoledne se nám věnoval.A potom zase zmizel a bůhví kdy se tu objeví.Teď ale ještě čerpáme z těch chvil co nám daroval a je nám hezky.Po obědě zase procházka.Dnes jsme si jen tak koupily čokoládu -což normálně neděláme.Bylo třeba se odměnit.



Čtvrtek.Už jsou ta rána protivná.Pořád se probouzíme se zastřeným hlasem,já rozlámaným tělem.Zatím nic nepomáhá.I když už i používám léky,čajíčkujeme.Něco v nás sedí.A tak dnešní dopoledne je věnované nákupu.Ale jen a jen zeleniny a ovoce -snad přísun vitamínů zabere.Potom oběd,úklid.Odpoledne vyrážíme dál.Mladá chtěla daleko.Šlapeme po Královské a opět v tempu.Nostalgicky vzpomínám na naše toulky  ještě s oběma dětmi.Každý víkend jsem utíkala na celé odpoledne z dusna bytu .Bylo nám tam fajn -bez stresu,v přírodě,spolu.Večer zase nemůžu spát.A zase nevím proč.


Pátek.Zase mě ovládá ta horší nálada.Plácám se bytem,nic pořádného nedělám.Ke všemu nějaká nostalgická -asi že pomalu končí 52 projekt a já nevím nějak co dál.Zatím marně hledám čím se nadchnout,bavit.Zatím jen vnímám své šíleně nafouklé břicho.Přemýšlím o stárnutí -tyhle problémy jsem nemívala.I ta rána jsou nějaká ztuhlá.Mé tělo je zřejmě unavenější než si připouštím.Ale navzdory všemu,nebo možná právě proto i dnes jsem v sobě našla tu sílu a jde se ven.S blížícím se podzimem je pro mě každý slunečný den povinností kterou musím splnit.Venku je to vždycky o poznání lepší -až na malé vyjímky kdy jdu i přes nechuť mladé.Ale to není tento případ.Dnes jsme si to užily.Bylo to takové klidné skoro důchodcovské,ale byly jsme venku.

Sobota.Vstávám dřív než mladá -taky projev stárnutí -dřív jsem spala kam jsem sedla.Dopoledne se nic moc neděje a po obědě mi trvá neuvěřitelně dlouho než se přemluvím.Ale jdeme.Cestou pořád zvažuji jestli mám na to abych ustála větší množství lidí.Ale osud mi nastrčil do cesty kamarádku.S ní to bylo snažší dojít na místo kde se koná bubnování.Sice odešla dřív,ale pomohla mi překonat to dilema aniž by to tušila.A tak se s mladou účastníme Bubnování u menhirů.Bubnuje každý kdo chce a na koho vyšel bubínek.Poctivě se s mladou střídáme.Je to ohromně uvolňující,zbavující napětí a stresu.Domů jdeme očištěné,zklidněné a mě se dobře spí.Jen doma se to moc praktikovat nedá.







Neděle.Poslední prázdninový den a zároveň poslední den,týden našeho projektu 52.Dopoledne celkem poklidné.Jen si mladá chtěla hrát a já ji zaúkolovala prací.A tak si tu lavici vydrhla pěkně s odporem.Chystání aktovky ji vůbec nezajímalo.Těší se do školy o tom žádná.Jen si ještě neuvědomuje,že taky bude muset něco dělat.Po obědě vyrážíme ven.Jen kousek a jen na chvíly.Zítra toho chození budeme mít zase dost.Doma poslední věci k nachystání.Tak snad se na novou melodii v mobilu vzbudím.



3 komentáře:

  1. Já se přikláním k tomu ještě jednou rozjet projekt 52. :-) Hezky píšete, je fajn nakukovat, co děláte, jak se máte a jak zvládáte každodenní starosti a radosti. Jste obdivuhodní. Všichni :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ja by som tiez navrhovala sa pustit do dalsieho, mne sa moc pacil a tesila som sa kazdy tyzden na novy prispevok, a kazdy tyzden som drzala palce aby ste to vsetko zvladla.
    Ste pre mna hrdinka.
    Zuzana

    OdpovědětVymazat
  3. občas nahlížím, jestli zase nepíšete.
    Ráda jsem vás četla.
    Také se přimlouvám o rozjezd projektu 52.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat