středa 2. října 2013

Září 2013

Po dlouhém zvažování jsem se pro následující rok rozhodla pro měsíční zprávy.Jednak mám pocit,že je nás na internetu už moc.A dalším důvodem je vlastně se stále opakující události,fotky stejných míst.Svým způsobem nuda.I když jsem za ni nesmírně vděčná a opravdu nestojím o žádné velké změny.Prostě si trochu odpočinu od internetového světa.Těm kdo nahlíží chci poděkovat za zájem,podporu a milá slova.Vážím si toho i když moc nereaguji.

Září=škola.Naštěstí ještě platí i pro nás.Terezka ukončila zákonem stanovenou povinnou školní docházku ve Speciální škole.Byla přijata do školy Praktické.Máme pár let k dobru než bude na výběr jen stacionář.I letos nejsem úplně nadšená se složení,ale zvykám si.Třídní paní učitelku známe z loňska.Vypomáhala ve třídě mladé.Má titul navíc,ale mě ta její urputná snaha převychovat mé dítě moc nesedí.Naštěstí se nám oběma splnilo přání být konečně ve třídě Pana učitele.Tituly nemá zato zlaté srdce.Mladá ho zbožňuje a on ji plně respektuji.Jako vlastně všechny děti které učí.Je jako druhý učitel a zároveň takový uklidňující prvek.Vychovatelka zůstala stejná -jen letos bude chodit méně.Snad nebude tak nervozní a z mladé tolik unavená.Trochu víc mě naštvalo,že s mladou nenastoupily děti které věkově měly.Nějakým záhadným způsobem zůstaly ve speciálce.A já mladou obrala o rok.Netušila jsem ,že ta možnost je.Každý rok školy navíc je oddalování placení finančně náročnějšího stacionáře.I mě by se hodil.Ale přežiji to.Hold vzít zpátky se to nedá.Musíme brát to co se nám nabízí.
Jinak to zatím jde.Celkem pilně pracuje,stížnosti zatím jen mírně a ne denně.Celý školní rok bude dál pokračovat Projekt voda a člověk.Pro mě to znamená skoro celá středa volno a pro mladou 1 za měsíc výlet,různé aktivity k tématu.Takže spokojenost na obou stranách.Jednou za 14 dní jezdí v rámci školy na koně.A zvládla jedno divadelní představení s pochvalou!!!
Pro mě asi největší změnou,zkušeností,snad i šancí byla příležitostná krátkodobá brigáda.Zaskakovala jsem za nemocnou paní.Byl to úklid na ubytovně ve městě kam mladá chodí do školy.14 dní jsem se cítila jako plnohodnotný člověk -chodila jsem do práce.Ten druhý týden byl sice mírně psychicky náročnější.Mladá si začala urputně okusovat jazyk a stěžovat si na bolest zubů.Naštěstí pomohly vodičky z lékárny.Já si po mnoha letech vydělala nějaký peníz.Taky si to vyzkoušela a došla k přesvědčení,že by se to snad dalo zvládat.Mladá s nadšením zůstávala po O v družině -dokonce se i naštvala když jsem přišla dřív.Měla jsem ze sebe vážně dobrý pocit.Byla odměněna zdravým a klidným spánkem.A tak se snažím něco sehnat.Zatím bez úspěchu.Ale tohle byla tak neuvěřitelná náhoda,že věřím,že na něco natrefím.

Zatím co spolužáci mladé postupně podléhající respiračním chorobám -mladá se drží.Jen ty zuby.I když se to nakonec uklidnilo není to konečná.Musím to řešit.Mladá má za sebou dvě ošetření v celkové narkóze  v Motole.A já třetí pobyt nedám.Psychicky na to nemám.Zatím hledám jinou alternativu,pořád věřím,že by si mladá už i dala říct.Jen najít hrdinu zubaře.Já je chápu ty lékaře.Ale mě už vycucává tohle objíždění specialistů,doprošování,odmítání,všechno na dlouhé lokty.A panická hrůza s toho všeho kolem -krvácení,zvracení,narkóza..Musím to nějak rozseknout -zatím sbírám odvahu.

Zářijové víkendy si každoročně užíváme.I když letos těch zásob sluníčka do kapes na zimu je o poznání méně.Ale i tak se snažím abychom byly aktivní.Zima je dlouhá a povyražení na čerstvém vzduchu bude méně.
První víkend byl ve znamení Dnů evropského dědictví.Obešly jsme si místní památky.Letos osamocené,ale daly jsme oba dny.






























Další víkend už byl více odpočinkový.Jen pátek jsme si prodloužily ve škole a účastnily se Dne otevřených dveří v Diakonii.Bylo zpívání pro děti a vyrábění obřích bublin.A potom jen dohánění toho co jsem nebyla schopná skloubit s prací.






















I následující víkend jsme mírně proflákaly,ale procházky byly.


















Zato ten poslední víkend byl nabitý.Nejenom,že nás po dlouhé době navštívil synátor,s přítelkyní i kocourem.Taky nás náležitě překvapil a úžasně se nám věnoval.Jen tak mimochodem mi až v sobotu odhalil,že nepřijel vlakem jako vždy.Pořídily si auto,o dělání řidičáku jsem neměla ani tucha.Mladá šílela nadšením -brácha řídí,brácha nás veze,brácha zajel do myčky.Společně jsme zašly i na každoroční Svatováclavské slavnosti.Letos obohacené o slavnostní otevření zahrad u Jezuitské koleje.Moc se jim to povedlo,budeme tam rády chodit.A protože s autem se toho dá zvládnout víc než po svých v neděli jsme konečně navštívili rozhlednu Havířská bouda na nedalekém Kaňku.A potom ještě druhou na Vysoké.Tam jsme s mladou už nešplhaly protože jsme na ní byly v létě.A na tu první nás vyvezl výtah.




























Taky nám začalo plavání.Chodit začal i mladé nápadník s květnového soustředění.To bylo vítání!Přibylo spousta nových plavců i instruktorů.Máme termíny závodů,plesu i vánočního posezení.Je na co se těšit.


















Tak to bylo naše poklidné nudné září.

5 komentářů:

  1. Jeee, jsem moc ráda, že jste zpátky! Obvykle žádně komentáře nepíšu, ale nový článeček netrpělivě vyhlížím. Máte obě můj velký obdiv. Díky, díky moc za pozvání k nahlédnutí do Vašeho světa.
    Saša

    OdpovědětVymazat
  2. to jsem moc ráda, že jste zase začala psát.
    A ty měsíční zprávy to je dobrý nápad.
    Míša z Plzně

    OdpovědětVymazat
  3. Dobry den,

    take me moc potesilo, ze jste se neztratily ze sveta. Musim Vas stejne obdivovat za to, jak jste aktivni a snazite se s dcerou stale neco podnikat.
    Drzim palce at se Vam dari.
    Hana

    OdpovědětVymazat
  4. Ja mam tiez radost ze ste spat. Vzdy sa tesim na novy clanok co sa u vas deje. Mne tiez pride ze ste dost akcne. Prajem vela sil.
    Zuzana

    OdpovědětVymazat