Ŕíjen 2013.

Tak nám nastal říjen.Slunce z kapes co jsme si tam nabíraly v létě už přestává fungovat.Na začátku měsíce jsem už slyšela její fňukání,že ji štípou ruce.Sama jsem se zoufale ohlížela po zimních botách -letos si je prostě musím koupit a pořádné.Poté jsme si užily deštivé dny a oteplení mě dorazilo.Všichni jásaly nad sluncem a já se potýkala s motolicí a únavou.Když si tělo zvyklo následovala mě mladá.Ale ona se nakonec z únavy probrala a závěr měsíce jsme ustály.
První říjnový víkend byl ve znamení plaveckých závodů v Jihlavě.Navzdory únavě a pocitu,že tolik námahy za to snad ani nestojí -´(vždyť jsme tam jen do počtu) se změnil ve velice úspěšný závod.Mladá prorazila magickou bramborovou pozici.A hned dvakrát se umístila druhá -na 25 a 50 metrů s asistencí.Krom toho,že nálada cestou i přímo na bazéně byla úžasná.Domů jsme si vezly stříbro,zážitky a dobrou náladu.

Další víkend byl pro nás delší.Vyrazily jsme už ve čtvrtek večer směr Praha.Na 3 dny jsme dělaly chůvy kocourovi a zároven´si přijely užít Prahy bez lékařů.Co nám nepřálo bylo počasí -večerní hledání syna v prudkém dešti před hlavním nádražím byl zážitek.V páteční ranní mlze jsme razily hledat obchod.Kupodivu jsme se neztratily a tak odpoledne přišel na řadu výlet.Karlův most -v dešti a muzeum Karla Zemana.Pro mě to byl úžasný návrat do dětství a mladou to taky zaujalo.V sobotu jsme okoukly tradiční Břevnovské posvícení.Počasí nic moc lidí spousty.Na závěr v zázračně slunečném nedělním dopoledni jsme ještě zvládly muzeum MHD -šly jsme tam už podruhé,ale já si až ted´nesla turistickou známku.Víkend byl na TZ úspěšný.Kocour byl prý taky spokojený.Užily jsme si to všichni.

Terezka oslavila svůj svátek.Největší úspěch měl jako vždy mladý -dal jí malou škodu Romstr.Mladá to auto bůhví proč zbožnúje,pozná na ulici -mladému se zase stááášně nelíbí.A přesto si dal tu práci a mladé vyrazil dech -a to doslova zapomínala dýchat a potom už jen donekonečna opakovala ,,škoda romstr,škoda romstr".Já se svými Cd -pohádky a Tomáš Klus už takové reakce neměla.I ve škole se slavilo -donesly jsme jako každý rok dětem něco na zub.A mladá ten den nic nemusela a ještě šla do Penny na nákup.
Další víkend byl věnovaný odpočívání,malé procházce s tetou a sbírání materiálu pro lékaře.Tak zase Praha spojená s odběry.Taky návštěva muzea byla -tentokrát pannenky,autíčka.Bylo to moc fajn.Opět naše druhá návštěva,ale od té poslední je to o moc větší.

Na mladou padla v dalších dnech šílená únava.Stížnosti ve škole,doma taky žádná sláva.Já do toho organizovala akci kulový blesk -za vydělané peníze jsem pořizovala dárek k narozeninám pro mladou.A vymyslela jsem zcela nový pracovní koutek -stůl,židly,knihovničku.Mladý přivezl z Ikei ale bylo to domlouvání na 2 dny.Mladá chodí kolem krabic a ani nepátrá co v nich je.Doufala jsem,že těch 5 volných dnů to vyřeší.Ale byly to dny hodně těžké.Zlobila,ale šíleně.Neuseděla čekání u mé zubařky -celé léto mě doprovázela s přehledem.Taky mimořádné plavání vylepšila osaháváním jiné slečny která je z ní pološílená hrůzou.Už jsem zase začala podléhat děsům co se to v jejím těle děje.Ale Praha mlčela,žádný telefonát,že by mělo být něco špatně.Prostě jen delší nenálada,únava.Je to za námi.

Tak jsme úspěšně odvolily,vydlabaly dýni a dvakrát uvařily polévku z dýně.Zbavuji se hraček -aby bylo místo pro nové od Ježíška a aby se uvolnilo pro narozeninové překvapení.Mladá napsala Ježíškovi a ten už pomalu střádá dárečky.Zase má po ránu dobrou náladu,usmívá se a mele a mele.V ty její dny mi to už začínalo chybět.

Září 2013

Po dlouhém zvažování jsem se pro následující rok rozhodla pro měsíční zprávy.Jednak mám pocit,že je nás na internetu už moc.A dalším důvodem je vlastně se stále opakující události,fotky stejných míst.Svým způsobem nuda.I když jsem za ni nesmírně vděčná a opravdu nestojím o žádné velké změny.Prostě si trochu odpočinu od internetového světa.Těm kdo nahlíží chci poděkovat za zájem,podporu a milá slova.Vážím si toho i když moc nereaguji.

Září=škola.Naštěstí ještě platí i pro nás.Terezka ukončila zákonem stanovenou povinnou školní docházku ve Speciální škole.Byla přijata do školy Praktické.Máme pár let k dobru než bude na výběr jen stacionář.I letos nejsem úplně nadšená se složení,ale zvykám si.Třídní paní učitelku známe z loňska.Vypomáhala ve třídě mladé.Má titul navíc,ale mě ta její urputná snaha převychovat mé dítě moc nesedí.Naštěstí se nám oběma splnilo přání být konečně ve třídě Pana učitele.Tituly nemá zato zlaté srdce.Mladá ho zbožňuje a on ji plně respektuji.Jako vlastně všechny děti které učí.Je jako druhý učitel a zároveň takový uklidňující prvek.Vychovatelka zůstala stejná -jen letos bude chodit méně.Snad nebude tak nervozní a z mladé tolik unavená.Trochu víc mě naštvalo,že s mladou nenastoupily děti které věkově měly.Nějakým záhadným způsobem zůstaly ve speciálce.A já mladou obrala o rok.Netušila jsem ,že ta možnost je.Každý rok školy navíc je oddalování placení finančně náročnějšího stacionáře.I mě by se hodil.Ale přežiji to.Hold vzít zpátky se to nedá.Musíme brát to co se nám nabízí.
Jinak to zatím jde.Celkem pilně pracuje,stížnosti zatím jen mírně a ne denně.Celý školní rok bude dál pokračovat Projekt voda a člověk.Pro mě to znamená skoro celá středa volno a pro mladou 1 za měsíc výlet,různé aktivity k tématu.Takže spokojenost na obou stranách.Jednou za 14 dní jezdí v rámci školy na koně.A zvládla jedno divadelní představení s pochvalou!!!

Pro mě asi největší změnou,zkušeností,snad i šancí byla příležitostná krátkodobá brigáda.Zaskakovala jsem za nemocnou paní.Byl to úklid na ubytovně ve městě kam mladá chodí do školy.14 dní jsem se cítila jako plnohodnotný člověk -chodila jsem do práce.Ten druhý týden byl sice mírně psychicky náročnější.Mladá si začala urputně okusovat jazyk a stěžovat si na bolest zubů.Naštěstí pomohly vodičky z lékárny.Já si po mnoha letech vydělala nějaký peníz.Taky si to vyzkoušela a došla k přesvědčení,že by se to snad dalo zvládat.Mladá s nadšením zůstávala po O v družině -dokonce se i naštvala když jsem přišla dřív.Měla jsem ze sebe vážně dobrý pocit.Byla odměněna zdravým a klidným spánkem.A tak se snažím něco sehnat.Zatím bez úspěchu.Ale tohle byla tak neuvěřitelná náhoda,že věřím,že na něco natrefím.

Zatím co spolužáci mladé postupně podléhající respiračním chorobám -mladá se drží.Jen ty zuby.I když se to nakonec uklidnilo není to konečná.Musím to řešit.Mladá má za sebou dvě ošetření v celkové narkóze  v Motole.A já třetí pobyt nedám.Psychicky na to nemám.Zatím hledám jinou alternativu,pořád věřím,že by si mladá už i dala říct.Jen najít hrdinu zubaře.Já je chápu ty lékaře.Ale mě už vycucává tohle objíždění specialistů,doprošování,odmítání,všechno na dlouhé lokty.A panická hrůza s toho všeho kolem -krvácení,zvracení,narkóza..Musím to nějak rozseknout -zatím sbírám odvahu.

Zářijové víkendy si každoročně užíváme.I když letos těch zásob sluníčka do kapes na zimu je o poznání méně.Ale i tak se snažím abychom byly aktivní.Zima je dlouhá a povyražení na čerstvém vzduchu bude méně.
První víkend byl ve znamení Dnů evropského dědictví.Obešly jsme si místní památky.Letos osamocené,ale daly jsme oba dny.

Další víkend už byl více odpočinkový.Jen pátek jsme si prodloužily ve škole a účastnily se Dne otevřených dveří v Diakonii.Bylo zpívání pro děti a vyrábění obřích bublin.A potom jen dohánění toho co jsem nebyla schopná skloubit s prací.

I následující víkend jsme mírně proflákaly,ale procházky byly.

Zato ten poslední víkend byl nabitý.Nejenom,že nás po dlouhé době navštívil synátor,s přítelkyní i kocourem.Taky nás náležitě překvapil a úžasně se nám věnoval.Jen tak mimochodem mi až v sobotu odhalil,že nepřijel vlakem jako vždy.Pořídily si auto,o dělání řidičáku jsem neměla ani tucha.Mladá šílela nadšením -brácha řídí,brácha nás veze,brácha zajel do myčky.Společně jsme zašly i na každoroční Svatováclavské slavnosti.Letos obohacené o slavnostní otevření zahrad u Jezuitské koleje.Moc se jim to povedlo,budeme tam rády chodit.A protože s autem se toho dá zvládnout víc než po svých v neděli jsme konečně navštívili rozhlednu Havířská bouda na nedalekém Kaňku.A potom ještě druhou na Vysoké.Tam jsme s mladou už nešplhaly protože jsme na ní byly v létě.A na tu první nás vyvezl výtah.

Taky nám začalo plavání.Chodit začal i mladé nápadník s květnového soustředění.To bylo vítání!Přibylo spousta nových plavců i instruktorů.Máme termíny závodů,plesu i vánočního posezení.Je na co se těšit.

Tak to bylo naše poklidné nudné září.

52 -týden padesátý druhý -26.8.-1.9. 2013

Pondělí.Probuzení do upršeného,zamračeného dne.Zase mám co dělat abych se probrala.Je tu podzim a mě se to vůbec nelíbí.A tak bojuji.Jdeme ven -trochu po nákupech.Hlavně s mladou k holičce.Teprve teď je to dokonalé a já mám pocit,že je připravena do školy.Zbytek dne už jen v bytě.Občas i něco udělám.Brzy rozsvěcuji lampu,zapaluji aroma svíčku.Snažím se to udělat příjemnější,ale nic se mi na tom příliš brzkém podzimu nelíbí.

Úterý.Noc dobrá.Už se to venku na nás tolik nemračí.Tak se zase víc snažím.Po dlouhé době rozcvička.Docela to pomáhá nejdřív rozproudit tělo -jde to pak snáz.Jen se k tomu donutit.I dopoledne jdeme ven.Ani nikam nemusíme -jen abychom byly v pohybu.Malý trénink na příští týden.Oběd,siesta,úklid.A druhé kolo.Dnes je procházka více v tempu -žádné lážo plážo.Mladá kupodivu stíhá a nijak neprotestuje.Snažila jsem se najít místní útulek pro psy.Ale budu se muset lépe kouknout do mapy.Navečer volá mladej,že se tu zjeví.Ale protože až později -mladá jde spát.Mám ho jen pro sebe.Sice mi chvilku trvá než se mi to rozmluví.Já to na sobě nepozoruji,ale už druhý člověk mě upozornil,že ztrácím schopnost komunikovat.I když nikdy né sama- ta izolace tu je.A tak mluvím,mluvím a taky poslouchám.A je mi fajn.Tuhle noční debatu jsem moc potřebovala.

Středa.Mladá hned po probuzení letí hledat bráchu.Ten pohled když ho nenašla byl strašidelný.Asi mi moc nevěřila,že se vrátí.Ale dočkala se.Vyřídil co potřeboval a celé dopoledne se nám věnoval.A potom zase zmizel a bůhví kdy se tu objeví.Teď ale ještě čerpáme z těch chvil co nám daroval a je nám hezky.Po obědě zase procházka.Dnes jsme si jen tak koupily čokoládu -což normálně neděláme.Bylo třeba se odměnit.

Čtvrtek.Už jsou ta rána protivná.Pořád se probouzíme se zastřeným hlasem,já rozlámaným tělem.Zatím nic nepomáhá.I když už i používám léky,čajíčkujeme.Něco v nás sedí.A tak dnešní dopoledne je věnované nákupu.Ale jen a jen zeleniny a ovoce -snad přísun vitamínů zabere.Potom oběd,úklid.Odpoledne vyrážíme dál.Mladá chtěla daleko.Šlapeme po Královské a opět v tempu.Nostalgicky vzpomínám na naše toulky  ještě s oběma dětmi.Každý víkend jsem utíkala na celé odpoledne z dusna bytu .Bylo nám tam fajn -bez stresu,v přírodě,spolu.Večer zase nemůžu spát.A zase nevím proč.

Pátek.Zase mě ovládá ta horší nálada.Plácám se bytem,nic pořádného nedělám.Ke všemu nějaká nostalgická -asi že pomalu končí 52 projekt a já nevím nějak co dál.Zatím marně hledám čím se nadchnout,bavit.Zatím jen vnímám své šíleně nafouklé břicho.Přemýšlím o stárnutí -tyhle problémy jsem nemívala.I ta rána jsou nějaká ztuhlá.Mé tělo je zřejmě unavenější než si připouštím.Ale navzdory všemu,nebo možná právě proto i dnes jsem v sobě našla tu sílu a jde se ven.S blížícím se podzimem je pro mě každý slunečný den povinností kterou musím splnit.Venku je to vždycky o poznání lepší -až na malé vyjímky kdy jdu i přes nechuť mladé.Ale to není tento případ.Dnes jsme si to užily.Bylo to takové klidné skoro důchodcovské,ale byly jsme venku.

Sobota.Vstávám dřív než mladá -taky projev stárnutí -dřív jsem spala kam jsem sedla.Dopoledne se nic moc neděje a po obědě mi trvá neuvěřitelně dlouho než se přemluvím.Ale jdeme.Cestou pořád zvažuji jestli mám na to abych ustála větší množství lidí.Ale osud mi nastrčil do cesty kamarádku.S ní to bylo snažší dojít na místo kde se koná bubnování.Sice odešla dřív,ale pomohla mi překonat to dilema aniž by to tušila.A tak se s mladou účastníme Bubnování u menhirů.Bubnuje každý kdo chce a na koho vyšel bubínek.Poctivě se s mladou střídáme.Je to ohromně uvolňující,zbavující napětí a stresu.Domů jdeme očištěné,zklidněné a mě se dobře spí.Jen doma se to moc praktikovat nedá.

Neděle.Poslední prázdninový den a zároveň poslední den,týden našeho projektu 52.Dopoledne celkem poklidné.Jen si mladá chtěla hrát a já ji zaúkolovala prací.A tak si tu lavici vydrhla pěkně s odporem.Chystání aktovky ji vůbec nezajímalo.Těší se do školy o tom žádná.Jen si ještě neuvědomuje,že taky bude muset něco dělat.Po obědě vyrážíme ven.Jen kousek a jen na chvíly.Zítra toho chození budeme mít zase dost.Doma poslední věci k nachystání.Tak snad se na novou melodii v mobilu vzbudím.