den 17-Radostné shledání.

Budík jsem si dala na 7,abych to všechno stihla a hlavně abych probůh nezaspala.V 10 už jsem mířila za svou dcerou.Ještě koupit džusík na cestu a už do šatny kde jsem napjatě očekávala její příchod.Nadšeně mě uvítala.Dokonce i pochvalu dostala,že byla vcelku hodná.Učitelka mi líčila jejich výlet do zvěřince.Na nádraží se šlo hezky a i cesta byla vzorová.Doma se hned dožadovala počítače,na svačinu piškoty.Za chvíly dorazil i syn.Takže po 4 dnech absolutního ticha je nás plný byt.Dneska jsme měly ještě plavání přesunuté ze středy.Poprvé po prázdninách.Docela plavala,ale asi jen proto,že věděla,že si ji chci vyfotit.Už spí a já mám v duši klid.Mám doma obě své děti a to už bývá vzácností.

den 16-Poslední den.

Už se těším až to skončí.Hniji tu zaživa.Nedělám nic smysluplného,zábavného.Nedělám nic a přesto jsem unavená.Neumím žít.Jen pozoruji svět za oknem a fňukám,že do něj nepatřím.

den 15-Smutno.

Tak a je to tady,mám krizi.Je mi pěkně ouvej,až se mi chce brečet.Spala jsem až do 10.Celý den se plácám od ničeho k ničemu.Pozoruji ten nečas z okna a přemýšlím jestli spala,jestli jí nebyla zima,jestli nemá rýmu.Je tu takové ticho až už to začíná být strašidelné.

den 14-Sama doma.

Vzbudila jsem se v 9.Já spala do 9.Udělala jsem si snídani,zapla počítač.Celý den jsem odbíhala od počítače dělat různé domácí práce.Zalila jsem kytky,udělala pořádek na jejím stole,ve své skříni.Krom seriálu Chirurgové jsem v naprostém tichu a už se mi mírně motá hlava.Nakonec došlo i na žehlení,praní,pytel věcí na vyhození.Jsem tak pilná!!!

den 13-Odjela.

Budík jsem si dala na 5.Původně jsem chtěla jet dřívějším autobusem,abych moc nezavazela s taškou.Ale nedokázala jsem mladou popohnat a sebe uklidnit.Žaludek na vodě,ruce se mi klepaly.Byla hodná.Konečně potkala svou paní u autobusu.Jednou se s námi začala bavit a od té chvíle ji vyhlíží a otravuje.Paní nemá samozřejmě vždycky náladu,ale má smůlu.Já už to vrátit neumím.Ještě po cestě jsem se jí snažila zlákat,aby zůstala doma.Nechtěla ani slyšet.Pořád mi povídala jak jí teta půjčí červenej počítač a jak bude spát nahoře.Tak jsem ji předala.Igelitku léků,málem zapomněla vytáhnout piškoty z tašky.Do Billy s maminkou co jezdí taky v pondělí.Koupila jsem si samé nezdravé věci a šla na autobus.Je tu ticho.Moc ticho.Nasvačila jsem se,seděla u počítače a v 10.30 zalehla.Jsem ze stresu vždycky úplně odrovnaná.Probrala jsem se ve 13.30.Myslela jsem že je víc,špatně jsem se koukla.Teď se tady budu plácat a v 17.15. mám sraz s kamarádkou.Půjdeme na kafe a na toho Kájínka.
Tak bylo kafe v opravdovské kavárně,potom toust se sýrem v Mexické restauraci.Kino na mě chvílemi drsné,ale viděla jsem ho.Né až za rok na DVD.Spát jsem šla až o půlnoci-já co v 10 zařezává.

den 12-Nervozní matka a těšící se dítě.

Už od rána mám v sobě šílený neklid a strach.Snažím se to v sobě dusit,ale jde to ztuha.Ona se těší,když jí říkám,že zůstane doma začne se šklebit a nesouhlasně odpovídá,,Ona chce jet do Rohozce"Dokonce mi povídala,že jí teta dá na postel medvídka,který povídá pohádky.Žehlily jsme,její věci podle seznamu.Vždycky jsem přihodila o věc na víc.Je to moje slinta,brinda a padající hruška.Až navečer jsme šly ven-koupit na zítra lístky do kina.Doufala jsem,že mi to alespoň trošku dodá abych se těšila.Kdyby mi tak někdo řekl že bude všechno O:K.Je to přece kousek,zvládli to když jí nebylo dobře,jí se rozhodně stýskat nebude,bude na čerstvém vzduchu,v přírodě,bude dělat spoustu krásných věcí.Tak proč pokaždé tak vyšiluju.Zase si budu muset nařídit program a dodržovat ho,abych ty dny využila.A přitom pořád fnˇukám,že nemůžu do kina,kam chci,že tohle a támhle.A teď když můžu mám strach.

den 11-Sobotní únava.

Žádné vyspávání nebylo.Vstávaly jsme o půl 7.Za oknem zataženo,po dešti.Padla na mě dvojnásobná únava a ani mladá se nikam nehnala.Vyprala jsem a na věšení prádla jsem si zavolala pomocnici.Nechtělo se jí,ale vůbec.A já měla sto chutí si to udělat sama.Bylo by to rychlejší.Jenže-všechno si dělám sama a potom je samozřejmostí,že mi nikdo nepomáhá.Ale zvládla to a nakonec i já.Po obědě se počasí probralo,dokonce svítilo slunce.Ale stejně jsem se musela nutit.Šly jsme na náměstí kde se měla konat předvolební kampaň zaměřená na děti.Bylo to ubohé,tak jsem takticky vycouvala.Procházkou kolem rybníka jsme nakoupily a vrátily se domů.Začínám být nervozní z toho jejího odjezdu.Jsem pološílená strachem.První dva dny prospím,abych nemusela přemýšlet co se jí děje za příkoří.