Nový týden začal povzbudivě.Ještě stále se jí drží nadšení.Ráno to jde samo.Stále letní počasí.Možná až moc.Dneškem nám začínají oficiální atletické tréninky.A já zase stála před rozhodováním.Baví ji to,ale strašně moc sil vydá už jen přesuny.Nakonec jsem to vzdala.Až den poté se dozvěděla,že se konat nebudou,protože je stadion v rekonstrukci.Dnes ještě nic netušíc jsem šalamounsky zavedla do aktivit dne individuální atletický tréning.Na hřišti,kousek za domem.Pečlivě jsem se vybavila -míčky,metr,značky pro dopad,vhodná obuv i sportovní oděv.Házely jsme -obě,mírně běhaly -obě,zkusily i oštěp nahradit kusem klacku.Bylo to docela fajn.Jen ta společnost chyběla.Ty udivené děti co obcházeli neustále kolem se nepočítají.
V úterý ráno si už v autobuse nevytahovala MP3.Vyžadovala si mou pozornost.A tak jsme hrály ,,co začíná na ..."Počítaly protijedoucí auta -86.O samotě jsem si užívala sluníčka.Na lavičkách s knihou.Na trhu.Kochala se záplavou nádherných dýní.A koupila další světluškový náramek.Mladá mi ten můj celý rok záviděla.Bohužel vztekání u oběda připadlo už na dnešek.Naštěstí jen u oběda.Snad to bylo tím vedrem.Nebo už je unavená?Nemocná?I já už na sobě pociťuji něco jako nachlazení.Zase mě zlobí ucho.Do všeho se musím nutit a mladou popostrkovat.Brzo to začalo skřípat.
Ve středu se už těžce nechce.Je jak zpomalený film,ale pořád se ujišťuje,že se jde plavat.I pro mě dopoledne výrazně delší a neutíkající.Ochlazení není tak strašné,dokonce déšť je jen mírný a občasný.Byla jsem připravena na horší.Bohužel její bouchání v jídelně slyším až v šatně.Achjo!!!!!I cestou domů je protiva protivná.Na bazén se jde.Pro klid v domě.Buď ji dorazím -pokud je to začínající nemoc nebo se z ní doma zblázním.Tak vzhůru do nové plavecké sezony.V sekáči jsem pořídila skoro profi-plavky.Měly úspěch.A to moje mrzuté dítě s nadšením plavalo.Z bazénu jsme šly už v dešti a s dobrou náladou.
Čtvrtečním motorem pro mladou byla vyžehlená a nachystaná košile.Miluje košile.Takže ráno to šlo jako po másle.Navzdory už nevlídnému počasí je po nenáladě.I mě den utekl nezvykle rychle.Kamarádka s manželem objížděli zahradnictví a vzali mě sebou.Bylo to příjemné -navzdory dešti.Škoda jen,že jsem nevzala foťák.Vynahradilo to mé nadšení z mladé.Vzorná celý den,usměvavá,spokojená,chválená.V euforii,že únava a nevrlost je pryč jsem se rozhodla ji odměnit.Koupila jsem jí naušnice -vybrala si žluté jako knoflíky.Byla z nich tak nadšená!Že by přišel čas na takové parádivé výpravy matky s dcerou?Doma šlo všechno líp.Učení,uklízení i ta procházka byla.
A je tu pátek.Vždycky to nějak samo šlape,utíká.To vědomí,že zítra je volno to prostě vylepšuje.Ke všemu se slunce vrátilo.Mladá byla hodná a paní učitelka chválila za počítání.Domů jsme nespěchaly.Škola slaví 20 let založení.Konala se slavnostní bohoslužba které jsme se účastnily.A potom se připojily k ostatním na zahradu střediska.Já si dala kafe v kavárně-čajovně.Poslechly jsme si dva mladíky co hráli na harmoniku a flétnu krásné židovské písně.A přijeli z obory ukázat dravé ptáky.Měla jsem na ruce poštolku.Původně měla být usazena mladé na hlavě,ale bála se.Až později podržela v rukavici káně a nechala se vyfotit.Zábava pokračovala dál,ale my jsme už zamířily na autobus.Bylo to krásné slunečné odpoledne.Stihla jsem i vyprat takže zítra to bude pohodička.
Sobotní přispání bylo příjemné.Hned je zase víc energie.A tak jsme toho stihly spoustu.Velký úklid,cvičení,učení i hraní.Po obědě jsme měly sraz s kamarádkou a Belou.Probíhal dětský den jedné nejmenované strany.Mladá si zaházela míčkem,prolezla tunelem a dokonce střílela z pistole -takové té co střílí barevné kuličky.Fotky nejsou ač foťák byl.Nezvládám fotit a navigovat dítě.A kámoška zase musela držet psa.Ale cestou domů jsme úplně náhodně objevily železniční muzeum.Tedy zatím se rodí a je to úžasné jak někdo dokáže být tak krásně pohlcen.
Neděle byla poklidná a sladce líná.Dlouho jsme spaly.A daly jsme si volno od všech úkolů.Po obědě procházka -užít sluníčka dokud je.Všechno pěkně nachystat na zítra.A můžeme vyrazit.
