Duben 2014.

Apríl.Tak nějak jsem se cítila většinu dnů.Překvapována,zaskočená.Dobré je,že to většinou nebylo nepříjemné.
První týden v očekávání a napětí kdy už začne má práce.Zatím jsem se snažila věnovat domácnosti -velikonoce za rohem a návštěva na cestě.Až v půlce týdne se mi ozval zaměstnavatel s tím jestli bych v sobotu nebyla ochotna jet na školení.Ochotna já bych byla.Jen to kolem mi zase dalo pěkně zabrat.Nakonec to klaplo a já v sobotu vyrazila do Benešova.Poznala jsem své nové kolegyně -vtipné bylo,že jednou je máma z plavání a v pátek jsme spolu debatily ve vodě aniž bychom tušily.Bylo to akční a poučné.Třeba nás vyslali do města kdy jeden z dvojice měl zavázané oči a druhý ho doprovázel.Společnými silami jsme měli dojít na nákup.Během dne se mi podařilo i ulovit TZ a tak jsem se večer spokojená a nadšená vracela domů.Tady mě zase čekala spokojená a nadšená dcera která mi pak několik následujících dní líčila co všechno bratr udělal,řekl.Neděle byla už jen naše.Zašly jsme se podívat na výstavu modelů autíček.Jen mě mrzelo,že už pomalu balili.

A další týden už to začalo naostro.V úterý mám svou první asistenci na pracovišti.Má práce se týká podporovaného zaměstnávání a v blízké budoucnosti i podporovaného bydlení.Zatím mám vždy někoho za zády.Zatím plna nadšení vozím mladou do školy s instrukcemi kdy se asi objevím a vracím se zpátky.Potom zase letím pro mladou a nějak nestíhám nákupy,úklid.Ale je mi v tom fofru dobře.Užívám každičké chvilky klidu.V sobotu jsme celý den v zahradách Gasku kde probíhají velikonoce.Máme i společnost.Neděle je procházecí a chystající na další týden.Mám pocit,že nemám nic přichystané na Velikonoce.A atrakce se už sjíždí a mladá z nadšením každé ráno plánuje kam všude půjdeme.

Následoval krátký týden před svátky.Trocha teorie v kanceláři,papírování a hlavně teplo.Na další asistenci už jsem se musela řádně zateplit.Mladá to snáší docela dobře -paní učitelka je na tom hůř.Už mi hlásila,že má asi angínu.Naštěstí nějak nemám čas se tím trápit.Pár preventivních úkonů,přísun vitamínů.Nelehla takže to tak vážné nebylo.Poslední školní den před velikonocemi mají bohoslužbu a otevření smyslové zahrady.Tak se té slávy účastním a hurá domů.Tady všechno volá po jarním úklidu.Mezi nakupováním,obcházením prvních pouťových atrakcí uklízím,chystám.V sobotu dorazí máma,sestra s dětmi.A je nás plný byt.Zase je to o něco lepší než posledně -děti jsou tolerantnější.Spousta povídání,pouť.V neděli se tu na otočku objevil i syn.Tak i letos vzal mladou na labutě,autíčka.

Velikonoční pondělí proběhlo příjemně.Je čas loučení a zajetí do starých kolejí.I tento týden mě čeká pár hodin práce.V lepším počasí a více samostatně.Co mi tedy nejde jsou ty administrativní věci.Nějak jsem se přecenila.Nedaří se mi přihlásit do systému,triko propotím než vyplním rozpis na další měsíc,nedokážu zapisovat asistence do sdíleného dokumentu.Pomalu se PC vyhýbám obloukem protože teď už tam číhá i práce,nejen zábava.Jsem ráda za pátek.O víkendu se naše město probouzí -což je název akce na zahájení turistické sezony.Začíná to až v podvečer tak mám čas to tu trochu zkulturnit.A potom i s kamarádkou vidíme a slyšíme zvonkohru.Vtipné bylo,že jsem písně které budou hrát střílela od boku a párkrát se trefila.A tak když zvonily Já jsem z Kutné Hory a následně Yestrday v očích mladé jsem vážně stoupla.Potom úderem 18 se rozezněly všechny zvony ve městě.Zašly jsme si jak velké holky na večeři -pěkně v zahrádce restaurace.Čekaly jsme na hlavní program večera.Czech the Light které se konalo až po setmění u naší nevýznamnější památky.Takové malování světlem na historické budovy.A bylo to moc krásné.

Poslední,naštěstí kratičký týden uběhl rychle a v poklidu.Trocha práce. Shodou okolností když v úterý mířím přes most na asistenci neunikne mi ,že pod mostem je sanita,policejní vůz.Doma se pak dočtu,že nejen u nás páchala žena sebevraždu a jde mi mráz po zádech.Plánovala jsem každoroční oslavu čarodějnic u nějakého obr ohně.Ale mladá měla svůj projektový výlet a dorazily později než obvykle.Nedala by to.A tak jsme si buřta udělaly na pánvi a já si dala skleničku vína.Zasloužím si to,tenhle měsíc už mám něco vyděláno.

Březen 2014.

Ani nevím kde začít -tolik se toho za ten měsíc stalo,že se z těch zvratů ještě vzpamatovávám.Snad čas ukáže ,že změny budou ku prospěchu věci.
Únorové depresi jsem vyhlásila v tomhle měsíci válku.Začalo to nenápadným inzerátem jedné organizace hledající terénní asistenty.Pro mě úplné novum -zaslat životopis,zplodit motivační dopis na určené téma.A čekat co se stane.Nálady se střídají ve vlnách -nadšení,odhodlání,pochybnosti o sobě,vhodnosti zvolené práce.A mezi tím je třeba žít.
A tak jsme vzaly slunce na milost i to jaro co přišlo na mě moc brzy.Konečně sundat vločky z oken.První víkend několik hodin venku.Obhlédnout zahrady po zimě,prošlápnout nové boty.A protože mě to vyloženě nakoplo- hned v neděli absolvujeme dětské divadelní představení našeho oblíbeného divadélka Kůzle O zatoulaném psaníčku.Hezký to bylo a mladá byla za slečnu.

Přetrpět školní týden před prázdninami byl výkon.Radost udělalo objednané CD s muzikálem Kapka medu pro Verunku.V květnu pojedeme.A já měla hrůzu,že 2 a půl hodiny nedá.Teď už se tolik nebojím.Zná písně,líbí se jí.To pude.Do toho se ozývá potenciální zaměstnavatel -že bych si musela dodělat kurz pracovníka v sociálních službách.Tak zjišťuji,přemýšlím.Jsem tak plna odhodlání,že jsem ochotna i zaplatit si to ze svého.Jako vklad do budoucnosti,možnost se realizovat a přitom mít šanci vložené peníze zpátky vydělat.Jen ta realizace s mladou je dost mlhavá.Mladá jak kdyby tušila co se jí děje za zády mě po dlouhé době pěkně podusila v autobuse.Ani si ten cirkus nezasloužila.Ale když už přijel,když každé ráno jásala,že je tam a že tam půjdeme.Takové pěkné zahájení jarních prázdnin.

Konečně prázdniny.Letos jsme se na ně nějak načekaly.První aktivitou byla návštěva ÚP -poptat se na možnosti kurzu,co to obnáší.Další den slastné nicnedělání a až ve středu odjezd za babičkou.I tady spousta změn.Po letech jako pracující důchodce se nám babička v nové situaci tradičního důchodce obstojně nudí.A tak doprovázíme do knihovny,na bazén,obchodů.Vymýšlíme budoucí zájmy, stříhání,barvení a nekonečné debaty.I další pátek se objevil mladé nervík a já zbystřila -nějaké podezřelé.V sobotu návrat domů a zjištění,že i Olomouc má své piáno na nádraží.

Další týden začal pozvánkou na ústní pohovor.Hlavně se z toho nerozložit dřív než je třeba.Odpočaté zajíždíme do každodenních povinností.Mladá jen nějak víc zlobí.Já trpím u zubaře a pořád dokola si v hlavě přemílám své šance,možnosti.Poprvé se účastníme Rovnodennosti v Sedlecké katedrále.Jen 2 krát v roce paprsek slunce dopadá přímo na oltář.A my tam byly.Dokonce i mladá se zklidnila.Bylo to mystické,neopakovatelné.A další páteční dusno v autobuse -kdyby to nebylo zrovna v pátek -ten den je pro mě úlevný,posvátný.Teď se mi nějak těžce těší na dny volna když mám doma naštvanou ženskou.A to máme na sobotu program na celý den.Obě se účastníme semináře na téma ,,Život mého dospělého dítěte - o osamostatňování osob s mentálním postižením"Mladá v péči asistentů a já můžu v klidu poslouchat.Zbytek dne trávíme v parku na sluníčku. Oběd a zmrzlinu jsme si daly ve městě.Užíváme dne plnýmy doušky -snad ze strachu,že i nás to osamostatňování čeká.

Poslední březnový týden mladá své zlobení dovedla do dokonalosti.Divadelní představení se školou byl průšvih.A já typicky začala na sobě cítit příznaky nemoci -že bych se podvědomě bránila změně?Ve čtvrtek mě čekal onen ústní pohovor.Nějak jsem netušila co přesně se po mě bude chtít.Nejdřív jen takové ty všeobecné otázky.A potom přišla zkouška ve formě tří modelových situací.Nikdy v životě jsem se tak nezpotila.Odcházela jsem z pocitem,že víc už jsem se ztrapnit nemohla a přesvědčením,že asi bude jen dobře když mě odmítnout.V pátek jsme si vzaly ve škole volno.Tušila jsem ,že to bude pro mě náročné na psychiku a i Terča už jevila známky opotřebovanosti -dva dny byla ve škole dlouho.Zvykne si,že to bude teď častější?Taky nás čekala návštěva -takže uklízení,velký nákup.V podvečer dne jsme se dozvěděla verdikt -mají zájem o spolupráci.Zatím jen minimální úvazek,s podmínkou dodělání kurzu.Víkend ve společnosti syna,přítelkyně a kocoura.Vzal nás na výlet do Jihlavy.Slunečný den strávený v Zoo.Spousta povídání.Pořád tomu nemůžu uvěřit.Mám práci.Znovu začínám.Sama za sebe.Strašně se bojím,že to nezvládnu,nedokážu skloubit s péčí o Terču.Straší mě ten kurz -zapojení babičky padlo -opět pracuje,mladej nestíhá své povinnosti.Ale  zárovenˇuž jen to,že jsem to zkusila mi dělá neuvěřitelně dobře.A když elektronicky vyplňuji dotazník zaměstnance jsem na sebe fakt pyšná.